Cuzco – den druhý

So 15.10. kemp Quita Lala, Cuzco, 3560 m.n.m. (Peru)

Druhý den v Cuzcu. Dopoledne trávíme v kempu, po obědě se vydáme do centra, ale v podstatě nic nového nevidíme ani nezažijeme.

Můj „kurz lepšího chování“ se v Česku koná každý čtvrtek večer p dobu dvou měsíců. K tomu je navíc zařazen tzv. den ticha, který připadá na sobotní dopoledne a brzké odpoledne. Při časovém posunu to znamená, že sobotní kurz pro mne začne ve dvě hodiny v noci. Původně jsem si myslela, že ho strávím v kempu v kuchyňce, ale tam je taková zima, že je mi jasné, že bych to zvládla. Janek vymyslí, že děti budou spát všechny tři na dolní posteli a my dospělí na palandách a já se ve dvě hodiny ráno přesunu do kabiny, kde budu mít něco jako pokojíček pro sebe. Osvědčí se to moc dobře, sice všechny trochu budím práskáním dveří, ale je mi teplo a cítím se v bezpečí. Celou noc vše funguje v pořádku, když máme pauzu na oběd, tak já si dám šlofíka. Jen k ránu, jak se začnou lidé v kempu budit, začne zlobit wifi. Po skončení si na dvě hodiny zdřímnu, děti se učí.

Když konečně v deset vstanu, normálně se zapojím do chodu rodiny. Připravím oběd a hned po něm se vydáme dolů do města. Týna by si chtěla koupit na trhu svetr, ale nějak se nám nedaří najít ten správný. Ve výsledku se celé odpoledne tak nějak motáme v kruhu, chodíme stále stejnými ulicemi, potkáváme ženy v krojích s lamami, procházíme jeden obchůdek se suvenýry za druhým. Je jich tu tolik, že se divíme, jak se všechny mohou uživit. Asi těžko, když prodávají pořád to samé stále dokola.

Navštívíme muzeum lidového umění, ale děti vystavené předměty dost vyděsí. Vůbec se nám tam nelíbí. Uklidíme se v pekárně citronovým dortíkem a empaňádou. Koupíme tam ty jejich housky.

Moc si z Cuzca z doby před čtrnácti lety nepamatuji, ale jedním jsem si jistá. V ulicích se pohybovala jedna, možná dvě ženy s lamou, ale byla tu spousta starších žen, které prodávaly čerstvé pečivo. Měly ho v obrovských proutěných koších, zakrytých kusem látky. Tyhle ženy s houskami prakticky vymizeli a nahradily je ty s lamami. Turisti vytlačili tenhle kousek normálního Peru z centra města.

Lamí invaze v Cuzcu.

Fotka z roku 2008.

Fotka z roku 2008. Babka s pečivem.

Fotka z roku 2008.

Fotka z roku 2008.

Co nás v Cuzcu překvapí je duhová vlajka, která visí skoro všude – u hotelů a restaurací, to člověku ještě dává smysl, ale na trzích? Trhy speciálně zaměřené na LGBT komunitu? Určitě by takové mohly existovat, ale ty, co jsme navštívili, to rozhodně nebyly. Pořád mi to vrtalo hlavou (také v souvislostmi s událostmi na Slovensku), ale googlit jsem začala až v době psaní tohoto článku. Zjistila jsem, že ta duhová vlajka, co visí na každém rohu a dokonce i lamy alpaky jsou ozdobené střapečky v barvách duhy, není vlajkou LGBT komunity, ale vlajkou Cuzca.  Obě dvě byly za oficiální vlajku vyhlášeny v prakticky stejnou dobu – v červnu roku 1978, přičemž vlajka Cuzca předběhla vlajku LGBT komunity o 16 dní.

Nakonec dojdeme zpátky na hlavní náměstí Plaza des Armas, bereme si taxíka a necháme se odvést do kempu. Je chladno. Až nepříjemně. Člověku se vůbec nechce být venku. Po šesté zapadne slunko, Janek ještě dronuje, sníme si večeři a chystáme se pomalu ke spánku.

Joli myje nádobí.