Celý den (žaludek) na vodě

St 3.7. trajekt na Island, moře

Malý kruhový stolek doslova přetéká věcmi, stejně jako moje hlava myšlenkami a plány. Čtyři průvodci, malá mapka, hrnek s kávou, mobil se staženými mapami. Termíny našeho příjezdu, Týnina příletu a společného odletu. Místa přesně na opačných stranách ostrova. Jankův bratr a Vendulka, dcera mé sestřenice, na ostrově ve stejný čas jako my. Termální koupaliště, gejzíry, sopky, krátery, solfatary, lávová pole, vodopády, pláže s černým pískem. Jak to všechno skloubit dohromady, abychom nic zásadního nevynechali, a přitom se vyhnuli davům turistů?

Když se ke mně u stolku připojí Janek, mám už v mapce zakresleno pár míst, která musíme vidět – pláž s ledovými krami, čedičové vodopády a gejzír. Potřebovala bych s ním všechno probrat, ale on se jen zběžně koukne na fotku toho nejkrásnějšího vodopádu, kterou mu nadšeně ukazuji se slovy: „Ten musíme vidět!“, pak se otočí a minutu beze slova hledí z okna na horizont. Takhle jsem si společné plánování fakt nepředstavovala. Zase to všechno nechává na mně, a dokonce se ani nenamáhá mi odpovědět. Klasika. Jenže tentokrát je to trochu jinak. Mořské vlny kolébají obřím trajektem a jemu se dělá zle. Proto nemůže číst průvodce a pořád kouká z okna. Proto nemá ani sílu mluvit. Chudák.

Pokračuji tedy v samostatné práci. Zakreslím do mapky víc zajímavých míst, přidám místo Vendulčina pobytu, zakroužkuji body, kde leží kempy ze sítě, kterou máme předplacenou. Vychází mi z toho, že nejdřív pojedeme jižní cestou, na letišti u Reykjavíku nabereme Týnu a pak budeme pokračovat na sever do Západních fjordů a během dvou týdnů obkroužíme celý Island zpátky k letišti.

Příprava kávy v kajutě.

Děti celý den skoro nevidím. Pohybují se i stravují nezávisle na nás. Na pokoji vládne neskutečný chaos, který se mi nedaří zkrotit. Zatímco Jankovi houpání vlny způsobuje nevolnosti, mne ukolébává ke spánku. Po posledním kousku dánského sladkého pečiva k obědu tedy uléhám do nadýchaných peřin a usínám na dobré dvě hodinky.

Teen room.

Pro menší děti byla na trajektu organizovaná zábava.

Já spím, Kuba si čte.

Trajekt na pár hodin přistál u Faerských ostrovů.

Z Faerských ostrovů na nás dýchlo trochu severské atmosféry. Zima, vlhko a jemný déšť.

Faerské ostrovy: Janek fotí, já píšu.

Janek si odpoledne vyslechne přednášku palubního důstojníka o Islandu. Přijde s tím, že jedny z vodopádů, které jsem vybrala, opravdu stojí za návštěvu a davy lidí u nich nebývají. Později si důstojníka ještě odchytí jen pro sebe a ptá se ho na to, kterou cestu zvolit od přístavu k letišti, když na ni máme následující čtyři dny a pojedeme ji nejspíš ještě jednou. Důstojník v mobilu chvíli studuje předpověď počasí a poté prohlásí, že máme jet jižní stranou. Bude foukat severní vítr, takže na severu bude pršet, zatímco na jihu bude: „Nice and warm summer weather. Around 15°C.“

Chaos v kajutě byl neskutečný, i přes mou veškerou snahu aspoň trochu uklidit.

Čas jsme proto raději trávili ve společných prostorách.