Auto v servisu, posádka v muzeu

Čt 23.6 cenote Kankirixche (Yucatán, Mexiko)- cenote Hool Kosom (Yucatán, Mexiko)

Ráno vstáváme relativně brzy. Vykoupeme se v cenotu, děti si zaskáčou a kolem desáté už jsme na cestě do Meridy. Cílem dnešního dne není poznání dalšího zajímavého místa – cílem dnešního dne je dát auto na pravidelnou servisní prohlídku (výměna oleje, filtrů, kontrola brzd apod.). Ve městě Merida, které je hlavním městem státu Yucatán, má Mercedes Benz prodejnu a autorizovaný servis (název pobočky zní: Mercedes Benz Mérida – Prestige motors). Janek zkoušel rezervovat termín servisu přes internet, ale první nabízené možnost byla až za několik dní, a tak jsme se rozhodli to zkusit osobně. Za to nic nedáme.

Cestou se ještě zastavujeme v myčce, kde nám wapkou ostříkají podvozek od bláta.

Pak dorazíme ke krásné prosklené budově Mercedesu. Zastavíme před ní, všichni se nahrneme dovnitř mezi vystavené vozy, které se jen lesknou. Tahle prodejna by klidně mohla být v Německu, jak je nablýskaná. Chvíli přemýšlíme, jestli my nepatříme sem nebo tohle místo nepatří do Mexika. Pak se nás ujme slečna, která na první pohled není Němka, takže je nám jasné, že jsme opravdu v Mexiku. Slečna v bílé košili, černých kalhotách a botách na podpatcích, nám ukáže, kam máme jít. Postupujeme dál tou naleštěnou nádhernou, cítíme, že tam vůbec nepatříme. Jsme ušmudlaní z dlouhého cestování, zarostlí a oblečení jako na pláž. Zaměstnanci, ale nehnou brvou. Ujme se nás mladší muž v bílé košili se širokými vypracovanými rameny. Ukáže nám, kam máme přejet a tam nám donese kávu. Zatímco děti ještě v autě obědvají, Janek se domluví na potřebném servisu, který je naštěstí možný rovnou dnes. Takové my máme štěstí.

Janek i já se taky najíme, přeneseme většinu věcí z kabiny do budky, zavřeme průlezový otvor mezi nimi, objednáme si Uber a ve dvou autech se necháme dovézt do Velkého muzea mayského světa (Grand Museo de Mundo Maya).  Tohle moderní muzeum bylo otevřeno v roce 2012, což nám zaručuje moderní expozice a klimatizaci. Venku sice není žádné velké vedro (jen asi 32°C a lehce pofukuje), ale klimatizace a stín se hodí vždycky.

Kupuji lístky (Janek přijede později druhým Uberem) – dospělácký za 150, dětský za 25. Batoh necháváme v šatně.

První část expozice se věnuje současnosti Mayů. Druhá část expozice je ta, kvůli které jsme přišli. Navštívili jsme již několik archeologických nalezišť, kde je spousta kamenných staveb, ale na žádném z nich jsme neviděli vystavené předměty, které tam archeologové nalezli (v Palenque takové muzeum bylo, ale v pondělí, když jsme tam byly, bylo zavřené). Teprve v tomto muzeu tak můžeme vidět mayskou keramiku, kamenné nástroje (včetně obsidiánového nože), kamenné sochy, keramické sošky a také šperky.

Nové muzeum s moderní expozicí.

Vývoj počtu obyvatel na Yukatánském poloostrově. Vidíte ten exponenciální nárůst od začátku 20. století do jeho konce? POět obyvatek se za období let 1900-2000 zdesetinásobil. V roce 1900 tu žilo čtyři sta tisíc obyvatel, v roce 2000 už čtyři milióny. Pro srovnání počet obyvatel území současné ČR za tu dobu narostl zhruba o 10%.

Mayská keramika v průběhu tisíciletí rozdělená do jednotlivých období. Názorná vitrína.

Keramický předchůdce dnešních černých plastových mističek, ve kterých se v pouličních stáncích podávají salsy a drobně nakrájená cibulka.

Tahle geometricky dekorovaná miska se mi líbla ze všech nejvíc. A ty mayské znaky kolem horní okraje nejsou na první pohled skoro vidět. zajímalo by mne, co říkají.

Šperky.

Po prohlídce svačíme venku před muzeem, objednáváme další dva Ubery a vracíme se k autoservisu. Ještě to nemají hotové, musíme asi hodinu čekat, ale není to tak zlé, protože místnost je klimatizovaná.

Později ještě nakupujeme ve Walmartu a zastavíme se v obchodě spotřebami pro auta, kde se nám podaří koupit dva středně velké větráčky na 12 V, které se dají zapojit do zásuvek v našem autě. Měli by nám pomoci k vydatnějšímu spánku za horkých středoamerických nocí.

Uberem zpět k servisu Mercedesu.

Po nákupu odjedeme z města směrem na Tulum. Mám vybraný další cenot, u kterého bychom chtěli přespat  a který není předražený. Ty ceny jsou tady na Yucatánu někdy hodně vysoké a my nechceme platit několik stovek pesos za osobu za koupání v cenotu.

Cestou jednou zastavujeme na benzínce. Fotíme si krásně modrého brouka na pozadí červánků. V tu chvíli nám nedochází, že za chvíli bude tma a my poprvé porušíme pravidlo č. 1 pro cestování po Mexiku. Tohle pravidlo zní: Nejezdit za tmy. Nedá se nic dělat, asi půlhodiny uháníme tmou než dojedeme na vybrané místo. Parkujeme přes vstupem do „areálu“ cenotu. Předpokládáme, že za na námi někdo přijde, ale nikde nepřijde a tak se najíme, zkoušíme větráčky a pak jdeme spát.

Já ještě piju horkou čokoládu připravenou z čerstvě uvařeného mátového čaje a kousku mexické čokolády, který jsem si pro tento účel koupila. Doma jsem každý večer pila kakao z plnotučného mléka, třtinového cukru a přírodního nealkalizovaného alkalického prášku. Nikdy by mne nenapadlo, že mi bude chutnat kakao – horká čokoláda připravené bez mléka, ale chutná mi to.