Den na pláži

Čt 24.4. Satellite Beach (na jih od Cape Canaveral)

Ráno se budíme do růžového nebe. Celou noc jsme klidně spali pod palmami vedle baseballového hřiště.

Ještě před snídaní přejíždíme na “naše” parkoviště u pláže. Cestou sjíždím Instagram, něco se asi děje, všichni píší o Ukrajině. Snídáme. Vypouštíme děti na pláž - Týna jde běhat, Joli a Kuba kopat díry. Dáváme si kafe s výhledem na moře. Už jsme si oba přečetli zprávy a nemůžeme věřit tomu, co se děje takový kousek od naší země. Rusko napadlo Ukrajinu, začala válka. Tady život běží dál jako by se nic nedělo. Pořád svítí slunko, je teplo a fouká vítr.

Život tady běží dál. Pořád svítí slunko, je teplo a fouká vítr.

V deset ukončujeme pobyt na pláži a přesouváme se do stínu piknikových stolů. Po nezbytných procedurách (doplnění vody, úklid, další kafe) se jdeme učit. Jsem z toho dost nervózní, škole se nevěnujeme tak, jak bychom podle mne měli. Ani jeden z nás není povoláním učitel, ani jednoho z nás to učení dětí nenaplňuje. Jediné štěstí je, že obě holky se učí rády a mnohé zvládají samy. Kuba je v první třídě, takže tam je to jednoduché.

Tohle si prosím vymyslel Kuba sám. Joli mu pak vysvětlila, že to má napsané špatně, pokud to má být jedna věta.

Při učení zabíráme dva stoly, na oběd jeden uvolňujeme. Sedá si k němu rodinka se dvěma menšími kluky. Janek se s nimi dává do řeči (jak jinak). Ukazuje se, že jsou z Colorada, že takhle každou zimu cestují na jih a že učí přes youtube na ukulele. Pozveme je nakouknout k nám do auta. Pak zase nahlížíme my k nim (mají taky sprintera, ale klasickou dodávku). Kuba si s jejich starším synem prohlíží album pokémonů. Zvou nás k sobě do Colorada, což by možná mohlo vyjít a bylo by zajímavé vidět, jak žije taková normální americká rodinka.

Po obědě máme relax, pak se ještě chvíli učíme a po třetí jdeme na pláž.

Ještě za světla přejíždíme na místo, které nám doporučil Quebečan. Poprvé špatně odbočíme, ale na podruhé dojedeme na parkoviště u parku, který je břehu moře-řeky. Kromě nás tam skoro nikdo není.

K večeři jsou zase párky, jenže došel kečup a Joli tak chybí, že je odhodlaná si pro něj sama dojít k benzínce, která je nedaleko. To jí pochopitelně nedovolíme, Janek musí jít

s ní. Kečup na benzínce mají (nevím jak jinde, ale tady na Floridě fungují benzínky trochu jako večerky a prodávají základní potraviny jako mléko, kečup, chleba).