Přejezd na pláž

St 23.2. - Three Lakes Campground - Satellite Beach (na jih od Cape Canaveral)

Ráno se netypicky budím jako první. Venku svítá, nad obzorem je světle růžový pruh. Jdu ven s foťákem, rychle něco fotím a pak si ještě lehám do postele.

Vyspáváme o něco déle než je naším zvykem. Po dvou dnech v Orlandu jsme unavení.

Venku se dělá nepříjemné vlhké vedro. Sprchujeme děti venkovní sprchou, po dvou dnech už to bylo opravdu potřeba. Vaříme oběd a rychle vše balíme, abychom z toho vedra a od dotěrného hmyzu, co nejdřív vypadli. Takové teploty nám nedělají dobře, negativně ovlivňují náladu všech.

V autě intenzivně řešíme program na následující dny. Doteď jsme až tak moc neplánovali, teď už je to potřeba. Není to úplně snadné a diskuze mezi námi s Jankem je dost bouřlivá. Postupně nám však vykrystalizuje týdenní rozpis dní, míst, která navštívíme, a míst, kde budeme spát.

Výsledkem bouřlivých debat je rozhodnutí, že toto odpoledne a celý zítřejší den strávíme na pláži. Přespíme někde na parkovišti.

Do navigace zadáváme Cocoa Beach, která je kousek od Kennedy Space Centre, kam chceme zamířit v pozítří. Parkoviště u pláže je placené, ale dá se tam zdarma zůstat přes noc. Cestou si ale Janek všimne odbočky na jinou pláž (ve výsledku je to pořád ta samá písečná, jen o pár kilometrů vedle). Parkování se sprchami, toaletami a krytými piknikovými stoly je zadarmo. Parkování je povolené pouze od svítání do soumraku (vzhledem k tomu, že území patří americké armádě, nechceme přespání rozhodně zkoušet).

Na pláži je teď odpoledne nádherně - slunce, teplo a vítr. Týna jde běhat, Joli a Kuba si užívají bodyboardů a vln, já je hlídám a Janek řeší vadný jistič. Tento úsek pláže nemá kolem sebe žádné hotelové bufovy, jen trochu skrytý vojenský radar. Máme veliké štěstí, že jsme místo objevili.

Joli nese na pláž batoh s bodyboardy.

Po večeři odjíždíme k supermarketu, kde by se podle aplikace IOverlander mělo dát přespat. Janek se dává do řeči s Quebečanem z jiného obytňáku. Poradí nám pěkné místo u vody čtvrt hodiny daleko, kde spal poslední dvě noci.

Západ slunce na “!našem” parkovišti.

Po nákupu jsme už hodně unavení. Před supermarketem se nám nelíbí, je tam moc světla. Zadáváme do navigace Quebečanovo místo, jenže je to až půlhodony daleko. Rozhodujeme se, že prvně vyzkoušíme místo, na které dal Jankovi tip jeden z místňáků, který na parkovišti u pláže obdivoval naše auto. Američani jsou totiž děsně družní a skoro pořád nám někdo auto obdivuje. Janek se s nimi někdy dává do delšího hovoru, ze kterého občas vyplynou cenné tipy.

Snažíme se najít ono doporučené místo. Má to být u nějakého “development”, což je asi staveniště, kolem kterého jsme projížděli cestou k supermarketu. Zamíříme tam a přijedeme k parku, kde najdeme parkoviště téměř bez cedulek. Je tam čisto, klida a tma. Na spaní ideál.