Zpátky v Cervantes
Čt 6.4. parkoviště u majáku, Geraldton, 2 m.n.m. (Western Australia, Austrálie) - RAC Cervantes Holiday Park, Cervantes, 2 m.n.n. (Western Australia, Austrálie)
Ráno hned zkušeně sbalíme Týnin stan. Zůstáváme pod majákem docela dlouho a pozorujeme hukot kolem nás. Nejvíce nás všechny fascinuje jeden mladík, který tam pochoduje jen v přiléhavých trenýrkách a potom se dlouze převléká do kraťasů a ještě déle do lněné bílé košile s krátkým rukávem.
Ranní rituály. Kafe a Kubův deník.
Nakoupíme v Coles, před námi je několik dní v místech bez větších supermarketů, je potřeba se zásobit čerstvým zbožím. Zajedeme i do jednoho z několika místních dobročinných obchůdků. Tentokrát vybereme jiný než minule – Red Cross. Strávíme tam pěkné chvíle vybíráním a zkoušením. Odcházíme s jednou velkou a tlustou kuchařskou, která stojí pouho pouhý dolar (jsem z toho tak v šoku, že mne nenapadne dát víc a pak mi to Janek vyčítá a mne to mrzí).
Knihou se pak dlouze kochám. Kuchařka The Great Australian Cookbook je sbírka receptů od sta profesionálních kuchařů i obyčejných lidí z celé Austrálie. Každý z nich měl vybrat recept na jídlo, kterým by pohostil své přátele a rodinu. V knize tak najdete recepty na klasické babičkovské rolády, na grilované speciality či hřejivé domácí pokrmy z jednoho hrnce. Z masa je tam zastoupeno hlavně jehněčí a kuřecí, často se objevují různé druhy mořských ryb a také mořské plody. U mnoha receptů je použito tropické ovoce, které se v Česku hůř shání nebo je hodně drahé. Je mi jasné, že na půlku receptů suroviny seženu jen horko těžko, ale knihu jsem kupovala hlavně jako vzpomínku a inspiraci. Líbí se mi fotografie, které jsou v ní použité, především fotky kuchařů v jejich kuchyních nebo na zahradách. Jsou takové nenucené a uvolněné jako celá Austrálie.
Po nákupu v dobročinném obchůdku ještě naposledy zatneme zuby a ujedeme poslední velký kus trasy, který nás v Austrálii čeká. Nějaký 300 km. Odměnou nám budiž noc v našem oblíbeném karavan parku v Cervantes.
Na oběd jsme zastavili v parčíku v malém městečku u moře.
Stůl v busíku už je hodně nakřivo. Zase. Stačí na něj nešikovně stoupnout při slézání z postele a je to.
Janek opravuje nohu od stolu, já si prohlížím novou kuchařku.
Je příjemné dorazit někam, kde už to známe, kde jsme strávili dvě noci a jeden celý den. Kde víme, kam jít na toaletu, kde je prádelna a kam si jít zacvičit. Taky je to místo, kde jsme zjistili, že v busíku máme myš. A my se s tou myší vracíme po dvou týdnech zpět. Nepodařilo se nám ji chytit ani do jedné z čtyř pastiček a stala se tak trochu naším domácím mazlíčkem, kterého jsme sice nikdy neviděli, ale několikrát slyšeli a kterého každý večer krmíme ovesnými vločkami a napájíme vodou z misky.
Za těch čtrnáct dní se notně ochladilo. Večer je nám chladno, musíme si obléct dlouhé nohavice a mikiny. Kemp je skoro plný, protože Velikonoce se blíží a ve škole začínají prázdniny. Australské holčičky tu všechny do jedné pobíhají v over-size flísových mikinách až po kolena s bláznivými potisky a s flísovým beránkem uvnitř. Trochu jim je závidíme, protože naše obyčejné bavlněné nám přestávají stačit.