Z kopce do kopce

Út 13.9. Al Bosque Hostel & Glamping, 2600 m.n.m. (Kolumbie) – Mirador de Jericó, Jericó, 2070 m.n.m. (Kolumbie)

Už nás svrbí prsty a v kempu nás to nebaví. Potřebujeme vyrazit. Janek je hodně nervózní z pomalé rychlosti, jakou se ubíráme na jih, a z toho, kolik tisíc kilometrů musíme ještě ujet než se na začátku prosince dostaneme do Montevidea v Uruguayi.

Němci - otec a dcera - a jejich domov na kolech.

Nástěnka v kempu.

Naše pohlednice na nástěnce.

Výhled z kopců, ve kterých se nachází kemp.

Ráno ještě v ostatními overlandery v kempu řešíme, jako cestou vyrazit na jih. V aplikaci iOverlander je totiž několik červených vykřičníků na silnici č. 25, po které bychom chtěli jet. Silnice se poslední rok opravuje, jsou tam práce na silnici, dlouhé kolony a ještě delší čekání. Objet ji není kudy. Nakonec se rozhodujeme, že projedeme Medellínem, skrz hory, které jej ohraničují se dostaneme tunelem, a pak pojedeme po větší silnici,, než odbočíme do hor směrem na krásné městečko. Jedno ze dvou míst, která nám doporučoval kolumbijský tatínek Kubova nejlepšího kamaráda. My jedeme na Jericho, to druhé se jmenuje Jardín.

Než projedeme Medellínem je pomalu čas na oběd. Ten si dáme na druhé straně tunelu, kde zaparkujeme na odpočívadle, kde je překvapivě i supermarket D1, který sice není žádná hitovka, ale asi je nám souzen stejně jako Walmart v USA. D1 má tu výhodu, že je vždy dobře označený a že je v něm velmi čisto. Zboží tam z našeho pohledu mají takové podivné, ale už jsme si na něj zvykli a víme po čem sáhnout, co nám chutná a co ne. Jako nevýhodu vidím, že nemají v nabídce čerstvé pečivo, maso a ovoce a zeleninu. Ale ovoce se dá snadnou koupit, kdekoliv na stánku u silnice. Pekáren s čerstvým pečivem je podél silnice také spousta. Zato maso kupuju raději mražené, jednak mi to dává větší flexibilitu v jeho zpracování, jednak kupovat čerstvé maso u silnici mi přijde riskantní.

Dnešní celodenní jízda je náročná – cesta ubíhá pomalu. Silnice je místy z části zasypaná, protože svahy nad ní v období dešťů ujíždějí zřejmě velmi často.

Kus utrženého svahu na silnici.

Do Jerica dorazíme chvíli po páté. Zaparkujeme na parkovišti s výhledem na městečko. Je tam nádherně – chladno, čisto, upraveno. Zacvičíme si, protáhneme se, Janek fotí, pak si dáme večeři.

Výhled na Jerico.

Parkoviště s vyhlídko na městečko, kde jsme strávili noc.

Joli hňácá Věstonickou Venuši nebo možná taky mamuta z jílu, který si včera nesbírala v lese při procházce.