Z BA přes CDMX do LA

Po 26.12. letadlo z BA do CDMX (Argentina) – hotel Sonder Lün, Inglewood, Los Angeles, 35 m.n.m. (Californie, USA)

Noc byla náročná, ale přežili jsme ji, v Mexico City přistaneme dokonce o půl hodiny dřív.  

Z Buenos Aires do CDMX to bylo sporo 10.000 mil.

Jsme po půl roce zase v Mexiku a je to poznat – záchody pořádně nefungují, dlažba je místy rozbitá, drobné díry, které by potřebovali spravit jsou tu prostě všude, prostě Mexiko. Na pasovou kontrolu jsou strašné fronty, ale my po asi půlhodině čekání můžeme do fronty pro „lepší“ lidi (pro občany USA, Kanady a asi i EU), zatímco Jiho- a Středoameričané čekají v dlouhatánské frontě vedle.

Bylo hezké vidět opět známé značky a produkdy.

Mexické jídlo. Naši kanadští kamarádi Sunnytheskoolie nás kdysi na Baze varovali, že od jižní hranice Mexika bude stát jídlo za prd. Bože jak měli pravdu. I ten blbý wrap z bufetu na letišti v CDMX chutnal naprosto božsky.

Zavazadla i lidi tu opět důkladně kontrolují. My máme problém s našimi body-boardy. Zatímco zbylá zavazadla pokračují bez naší účasti do Los Angeles, batoh s body-boardy najdeme na pásu – utrhl se mu jeden boční stahovací popruh, zrovna ten, na kterým byl pásek s místem určení. Takže řešíme co s tím. Nejdřív musíme jít na jedu přepážku tam nám vytisknou nový pásek, pak ale musíme batoh znovu odevzdat. To není vůbec snadné, posílají si nás po letišti, ale nakonec se to povede. Pak už jen projdeme poctivými kontrolami osob a zavazadel a ještě nám zbyde hodinu na gatu. Zatímco na jiných letištích jsou obchody s parfémy a luxusním zbožím, v Mexico City převažují restaurace. Jak typické. Kuba a janek si koupí něco k jídlu a pochvalují si, jak je to dobré. Prostě Mexiko se vším všudy – kvůli dobrému jídlu zde zapomínají na průběžné opravy, ale člověk jim to rád odpustí.

Letadlo vypadalo skoro nově.

Máváme Evě Kubátové.

Druhý let trvá jen čtyři hodiny a je taková pohoda. Děti sedí vedle sebe všechny v prostřední řadě, my s Jankem přes uličku od nich každý z jedné strany. Když se děti přou, jsme tak daleko, že je sice trochu slyším, ale nerozumím jim. Podaří se mi dospat trochu noci a pak koukám na nějaký seriál.

Na letišti v Los Angeles jde vše jako po másle. Žádné dlouhé čekání na pasové kontrole, žádné ztracené zavazadlo. Po pár zmatených chvílích nasedneme do autobusu, který nás zdarma odveze na místo zvané LAX-IT, které je speciálně určené k nasedání do taxíků. Je tam dokonce i wifi, díky které si objednáme Uber XL. Ten nás za 25 dolarů odveze na hotel. Tam se nás drží štěstí, jsme tu sice brzy, ale slečna recepční nás zdarma ubytuje na jednom ze zarezervovaných pokojů (ačkoliv bychom měli zaplatit další 25 dolarů).

Když si nejste jisti, zda jídlo co vezete je jídlo de facto a/nebo de iure, vždy zaškrtněte YES. Není problém něco přivézt a deklarovat to. Přinejhorším vám to zkontrolují a vyhodí. JE problém to mít a NEPŘIZNAT to. To lžete, podvádíte a vůbec. Lhaní samo o sobě je pak důvodem k pokutě/odmítnutí vstupu.

Individuálně ovládané televizky. Záchrana každého rodiče. “Hraj si, tu máš kohouta!” Teda vlastně sluchátka.

V taxíku, konečně.

Když Uber, tak jedině Uber XL. Stojí o pár korun naví, ale máme jistotu, že se nás tam vleze 5 + řidič + všechna zavazadla.

Všichni se tam nahrneme, pokoj není nijak obří a my máme tolik zavazadel, že je hned plný. Necháme tam tedy děti a vydáme se hledat nějaký supermarket, kde bychom koupili něco k jídlu.

Hotel/motel byl v severském stylu. Jednoduché, čisté, funkční.

Bazén byl dokonce vyhřívaný. Tj. přestože to nyní v L.A. bylo na mikinu, dalo se v něm koupat.

Je to taková změna – po sedmi měsících být zase v anglicky mluvící zemi. Najednou skoro všemu rozumíme – lidem i všudypřítomným cedulkám (ty mi na jihu fakt nechyběly). O to víc nás překvapí, když v supermarketu, který se jmenuje El Super, jsou zase všechny nápisy španělsky – je to tam samá Panadería, Tortilleria apod. Dobré je, že kromě nápisů tam mají i příslušné dobré potraviny – chutné mexické housky místo nechutného sladkého amerického toastového chleba, papričky jalapeňos v mnoha variantách, spoustu dalšího dobrého mexického. Nakoupíme dvě tašky a batoh jídla a vrátíme se na hotel.

Po osmi měsících ve španělsky mluvícím prostředí dojedeme do jůesej a zkončíme v obchodě, kde o angličtinu nezavadíš :-)

Dáme si pořádnou svačinu a pak večeři. Odpočíváme, plánujeme program na zítřejší den, píšeme na blog. Spát jdeme brzy, kvůli časovému posunu o pět hodin se nám klíží oči už v sedm.

Jeep Wrangler Sahara Unlimited. Tohle auto taky naprosto nutně potřebujeme.

Děti měly pokoj v druhém bloku hotelu. Win-win.