Zion - Narrows

Joli má obrovské štěstí, trail kaňonem Narrows je dnes otevřený. Smůlu má v tom, že nám ráno hrozně dlouho trvá než to všechno sbalíme a navíc ještě jdeme na chvíli k Lence pro nějaké rady. Joli to všechno těžce nese. Nakonec přece jen v 11 opouštíme kemp, parkujeme na parkovišti pro RV a jdeme si půjčit krtečkáče do půjčovny.

Vymysleli jsme to takhle: Kuba na tenhle výlet nemůže (a naštěstí po tom ani nijak netouží), nemůže ale být sám a hlídání pro něj nemáme. Rozdělíme se tedy na dva velikostně stejné týmy Joli a Janek, Týna a já. Nejdřív se půjdou brodit do Narrows Joli s Jankem, my s Týnou budeme s Kubou, pak se vystřídáme. Tahle operace nám ušetří 110 dolarů a Narrows si užijeme skoro všichni.

Po nafasování výstroje, nasedáme do autobusu a necháváme se vyvést až na konečnou.

Výhled střešním okýnkem autobusu,

Všichni společně dojdeme na konec Riverside walk. Joli a Janek pokračují, my tři zbylí odpočíváme a užíváme si slunečného dne. Každý po svém. .

Janek a Joli vyrážejí vstříc mokrému dobrodružství.

Týna se jde projít. Kuba leze po skalách a hází kameny do vody. Chvíli paří na mobilu a docela dost dlouho si kreslí do sešitku s úkoly pro mladé rangery, Já si čtu kuchařku, píšu nákupní seznam na zítřejší den a koukám po lidech. Pak se mi chce na záchod a musím jít celý ten kus zpátky na konečnou busu, kde jsou splachovací záchody.

Dostala jsem od břevnovského papírnictví Papírníci cestovní deník na míru. Deník píšu sem na blog. Do sešitu si píšu recepty, Kubovy hlášky a různé praktické poznámky.

Brodění v Narrows je silný zážitek. Voda je místy hluboká skoro po pás (pro holky), někde je silný proud. Na dně jsou balvany, oblázky i písek.

Celou cestu jsem byla vděčná za to kvalitní vybavení, které jsme si půjčili. Krtečkovské kalhoty jsou nejen nepromokavé, ale mají dole silnou gumovou manžetu, které těsně přilne ke kotníku a nepropustí ani kapku vodu dovnitř. Měla jsem pod nimi celou dobu dlouhé bavlněné legíny. Je pravda, že jednu nohavici jsme měla dole trochu mokrou, ale myslím, že to bylo tím, že jsem si měla kousek legíny pod manžetou. Dále jsme si půjčili neoprenové ponožky a speciální kotníkové boty do vody, nakonec ještě poctivou dřevěnou hůl. Půjčení jedné sady stálo 55 dolarů na den.

Většina lidí chodí stejně nebo velmi podobně vybavena. Někteří mají ještě nepromokavé bundy, takže i když zahučí do vody celí, zůstanou suší (kromě vlasů). Kotníkové boty krásně chrání kotníky před zraněním a dodávají jistotu našim krokům. Občas potkáme nějaké lidi v keenech nebo botách do vody jako se nosí v Chorvatsku, ale já bych se v nich v řece necítila bezpečně. V letních měsících, kdy je méně vody, se určitě dát jít i na lehko a ušetřit tím spoustu peněz.

Joli byla z brodění nadšená.

Celý trail Narrows měří 16 mil (26 km) tam a to stejné zase zpět. je možné si zažádat do povolení ke kempování. Musí to být neskutečně silný zážitek strávit noc v kaňonu a brodit se až nakonec. My jdeme jen asi 45 minut tam a pak se rychleji (po proudu) vracíme zpět. Je to tak akorát.

My dvě s Týnou.

Joli s kubíkem si moc hezky hráli, když jsme byli pryč.

Po návratu z Narrows zamíříme rychle na autobus a necháme se odvézt k autu.

Prázdné parkoviště pro RV.

Parkoviště už je téměř prázdné, když z něj odjíždíme mimo park. Míříme na místo kousek za národním parkem, kde se dá zadarmo přespat. Ráno se musíme ještě vrátit, děti touží po odznáčcích.