Trek k vodopádům

St 3.8. vyhlídka (Mirador), Curubande, 221 m.n.n. (Kostarika)

Ráno vstáváme v sedm. Chvíli nám trvá než se připravíme na odjezd, ale v devět už parkujeme u národního parku Rincón de la Vieja. Cestou jsme museli zaplatit u závory, protože silnice do národního parku vede přes soukromý pozemek a za tento průjezd se musí zaplatit 800 Colonů za osobu.

U parkoviště je návštěvnické centrum, kde kromě obchůdku, toalet a neosobního prostoru nic není. Žádné muzeum, výstavka, nic. Jen pokladna, kde zaplatíme 18 amerických dolarů za vstup pro dospělého a asi polovinu za dítě. Pro místní jsou ceny nižší. Doufali jsme, že dostaneme aspoň nějakou mapku, ale nedostaneme nic. Jen si můžeme na wifi zdarma stáhnout aplikaci s mapou. Kostarika se ubírá zelenou ekologickou cestou, do které mapy zdarma (ani v ceně vstupenky) zřejmě nepatří. Velký kontrast k USA, kde jsme v každém národním parku dostali zdarma sezónní „noviny“, informační leták a sešitky s úkoly pro děti. V Mexiku a dalších zemích střední Ameriky jsme většinou nedostali nic a nic se ani nedalo koupit. V chudých zemích to není nic nečekaného, ale tady v Kostarice bych předpokládala, že se mapka bude dát koupit za nízkou cenu, která člověka už přinutí k tomu, aby se zamyslel nad tím, jestli mapku opravdu potřebuje. My bychom ji ocenili především jako zdroj obrazového materiálu do cestovních deníků našich holek. Spoustu obrázků si nakreslí, ale tištěná mapka je tištěná mapka.

Návštěvnické centrum.

Místní ranger nám anglicky vysvětluje, že si můžeme vybrat ze tří treků. Jeden asi tří kilometrový vede kolem vulkanických úkazů, dva desetikilometrové vedou k vodopádům. Jeden z nich je hodně do kopce, ten druhý méně. My máme už předem vybraný ten druhý k vodopádům Catarata La Cangreja. Balíme se do dvou batohů, naposledy si odskočíme a pak už vyrážíme na cestu, která začíná za návštěvnickým centrem.

Janek nám včera zaplatil Pro verzi aplikace AllTrails, kterou jsme doposud nepoužívali. V USA to nebylo pro plánování potřeba, naopak v zemích Střední Ameriky jsme na treky kvůli bezpečnosti moc nechodili a když už tak s průvodcem, který vydal za všechny aplikace světa. Já sama nemám při plánování ráda moc zdrojů informací, přijdu si pak příliš zahlcená. Také mi nevyhovuje, když toho o čemkoliv znám předem až moc. Přijdu pak o překvapení, hůř se mi hledá vlastní názor a také mohu být zbytečně zklamaná, když očekávám něco výjimečného a pak se mi toho nedostane.

Janek ukazuje Kubovi mapu trailu.

Ale tady v Kostarice se nám AllTrails osvědčili. Jednak kvůli samotnému plánování, jednak kvůli možnosti stáhnout si mapu trailu do mobilu a pak díky GPS vidět, kde zrovna se nacházím. Dětem hodně pomáhá, když vědí, kolik toho ještě mají před sebou a kolik už ušly.

Citlivka stydlivá aneb mimosa pudica.

Tahle rostlinka vypadá jako monsterka monkey mask, kterou jsme mívala doma.

Netík. ten jsem taky měla doma v květináči.

Dnešní túra je zajímavá nejenom samotným cílem – vodopády, ale i tím, že nejdřív vede tropickým pralesem a pak pokračuje prostředím připomínajícím savanu, aby se ke konci zase vrátila do pralesa. Děti spíš utíkají než jdou, zvlášť, když druhá půlka trasy mírně až prudčeji klesá. My dospělí se bojíme cesty zpět, ale nakonec to vůbec není tak zlé. Ty prudké úseky jsou často náročnější směrem dolů než nahoru, mírné stoupání je zas tak mírné, že je to skoro rovina.

U vodopádů si dáváme obědovou pauzu. Joli těsně před nimi jednou nohou zapadne do hluboké díry mezi kameny, nehezky se podře a pak si vodou v potoce omývá bláto a já rány dezinfikuji a ty horší i zalepím náplastí. Postupně se k vodopádům nahrne víc víc lidí, koupání je zakázané, kameny kolem jsou všechny brzy obsazené  a tak odcházíme, abychom uvolnili místo nově příchozím a atmosféra zbytečně nehoustla.

Cesta zpět uběhne rychle. Maličko zmokneme, ale to se dalo v období dešťů čekat. Zatímco na savaně hrozně fouká a prší, v lese se vítr prohání jen korunami stromů a listí zachytí většinu dešťových kapek. Do auta dorazíme ve čvrt na tři. Původně jsme měli v plná zvládnout ještě tu kratší trasu, ale déšť neustává a taky jsme už zaslouženě unavení.

K večeři si Kuba přál pečené kuře.

Vracíme se zpět na místo, kde jsme strávili noc, líbilo se nám, že bylo tam příjemně chladno, sucho a hezky profukovalo.