Socha Svobody a Central Park

Ne 6.2. – celý den - New York

Vzhůru jsme od 3 hodin ráno. Je ještě větší zima než včera. Telefon ukazuje -8°C. Jedeme Uberem na Journal Square, vlakem na World Trade Centre, kde je překvapivě nádherné nákupní centrum Oculus.

Konečná vlaků World Trade Centrum je celá bílá. Příjemná změna proti běžným stanicích metra, které jsou tmavé a špinavé.

Oculus.

Oculus z venku. Kontrast ke všem těm hranatým mrakodrapům.

Nakukujeme na památník 11. září, ale míříme k terminálu trajektů White Hall, kde se zahříváme kafem, horkou čokoládou a čajem. Trajektem jedeme zdarma na Staten Island, přes okna fotíme Sochu Svobody a loď s kontejnery.

Čekání na trajekt. Sochu Svobody je vidět v dálce.

Focení přes okna trajektu,

Vystupujeme a zase nastupujeme do toho samého trajektu. Cestou zpět pozorujeme mrakodrapy New Yorku a New Jersey na opačných březích. V terminálu si dáváme smažené mořské plody, později kupujeme pohledy a přejíždíme metrem kus dál.

Vlevo mrakodrapy New Jersey, kde máme motel, vpravo mrakodrapy New Yorku.

Zvenku si rychle prohlédneme Guggenheimovo muzeum a Metropolitní muzeum. I když svítí slunce, je pořád strašná zima a bez zimní bundy se nějak těžko zahřívá. Rychle přejdeme Central Parkem napříč směrem k American Museum of Natural History (známému z filmu Noc v muzeu).

Guggenheimovo muzeum.

Vlevo město, vpravo Central park.

Foto před Metropolitním muzeum.

Na tyhle pohledy jsem se hrozně těšila. Mrakodrapy zpoza stromů a keřů.

Central Park je fakt obrovský.

Před muzeem si dáváme kebab a rýži z masem ze stánku. Nějak není čas jít do restaurace na pořádný oběd a tak sedíme na zídce naproti muzeu. U konzumace pozdního oběda pozorujeme zaměstnankyni muzea, která stojí před vchodem a velmi nahlas hlásí, že všichni návštěvníci muzea starší 5 let musí být plně očkovaní. Dost to hlášení prožívá. Působí na mne jako nějaký politický vůdce, který vyjmenovává volební program.

Kromě agilní paní pozorujeme během oběda i americké veverky, které jsou o dost drzejší než ty naše evropské.

Naše dvě mladší děti podmínku vstupu nesplňují, protože obě chytili koronavirus v prosinci minulého roku, pár týdnů předtím než bylo možné je nechat naočkovat. Naštěstí pro nás se paní plně věnuje hlasitému hlásání, kdežto certifikáty kontroluje její mladší kolega, který k tomu přistupuje dost laxně.

To nám dává jistou naději, že se do muzea dostaneme stejně jako na Top of the Rock, kde stačilo ukázat zalaminované QR kódy a nikdo nic víc nekontroloval. Bohužel v jednu chvíli onen kolega odchází.

American museum of Natural History. Agilní paní najdete vlevo.

Agilní paní pokračuje ve skandování podmínek pro vstup, společně s nově příchozí policistkou na prstech jedné ruky ukazují, kolik dávek, které vakcíny, člověk musí mít - dva prsty u Pfizeru, dva u Moderny, jeden u vakcíny Johnson & Johnson. Certifikáty nově kontroluje ona agilní paní a bere to důkladně. Je mi jasné, že naše rodina nemá šanci projít a kdyby to bylo na mně, v tuhle chvíli bych to vzdala a jela na motel. Unavení a zmrzlí jsme dost.

Ale Janek to nevzdává. Řadíme se tedy fronty (naštěstí je krátká) a ukazujeme certifikáty. Paní je opravdu důkladná. Nejdřív chce vidět papíry od dětí. Janek strategicky podává ten od očkované Týny. Paní ho studuje, na zadní straně zalaminovaného certifikátu najde dvě dávky Pfizeru a je spokojená. Staví Týnu na stranu.

Další na řadě je Joli. Agilní paní certifikát pročítá důkladně z obou stran. Tahle procedura mne mučí, nejradši bych utekla pryč. Paní pokračuje v poctivém zkoumání certifikátu, snahu jí opravdu nelze upřít, ale po chvíli musí konstatovat, že vidí jen PCR test, ale žádné očkování. Propadám se do země hanbou. Neprocházíme kontrolou, omlouváme se za zdržování a odcházíme.

Metrem přejíždíme k Herald Square. Chvíli hledáme vchod do Macy’s, kde chceme koupit dětem péřové vesty, ale ačkoliv projdeme téměř všechna patra tohoto nákupního domu, nikde nenajdeme ty správné.

Původní dřevěné jezdící schody v Macy’s.

Unavení nasedáme do vlaku a jedeme na motel.