UT 12: Jízda s výhledy

St 30.3.  BLM těsně před západním vjezdem do NP Capitol Reef (Utah) – state road 12 – Tom Best Spring Road (kousek od NP Bruce Canyon, Utah)

Nejezdíme rychle, jezdíme s výhledy, a proto jsme si pro přejezd zvolili silnici, které se říká „Scenic Byway 12“

 Ráno klasika. Netřeba opakovat.

Vracíme se za rangery, aby se děti pochlubily splněnými úkoly v sešitech, složily přísahu a získaly dřevěné odznáčky.

Děti přísahají, aby dostaly odznáček.

Úkol na dnešní den zní jasně: přejet k dalšímu národnímu parku, koupit mléko a osprchovat se.

Samolepky lepíme dozadu na auto.

Cestou z návštěvnického centra se zastavujeme ještě na posledním lookoutu (výhledu) v NP Capitol Reef. Někdo tam Jankovi radí, že máme jet po silnici Utah 12, která je prý úžasně scénická. Na to Janek slyší a tak volíme tuto menší silnici vedoucí k Bryce Canyonu.

Přiznávám, že často jsem líná vystupovat z auta a kochat se dalším krásným pohledem do krajiny. Přiznávám také, že mne tohle časté zastavovaní někdy dost štve, ale ty fotky za (asi) stojí.

Cestou se nám opravdu naskytují nádherné výhledy. Každý kilometr je menší nebo větší odpočívadlo nebo alespoň vhodně rozšířené silnice, aby bylo možné bezpečně zastavit, pokochat se výhledem, vyfotit si ho a pokračovat. Zastavujeme prakticky na každém takovém místě čili asi každých 5 minut. Přeháním, ale jen trochu.

Tohle je ještě Capitol Reef.

Stále ještě Capitol Reef, pohled na Sulphur Creek Goosenecks

Silnice vede opět hodně do kopce, vyšplháme se do 2900 m nad mořem, kde cestu lemují závěje sněhu.

V aplikaci iOverlander najdu jediné místo cestou, kde jsou sprchy. Zastavujeme tam tedy u malého sympatického obchůdku se smíšeným zbožím. Postupně se chodíme sprchovat do jedné sprchy, co tam mají. Jedno osprchování stojí 5 dolarů, což není úplně málo, na větších benzínkách bává osprchování zdarma plné nádrži nafty a osprchujeme se tam postupně všichni. Jdu se sprchovat poslední a už mi neteče tak teplá voda, jak bych si představovala. Ale lepší než drátem do oka, jak říká Janek, který se sprchoval jako druhý a voda mu ještě tekla horká.

Obchůdek se sprchou.

Času u obchodu využíváme i rychlému obědu. Je to krásné místo, ale venku je zima, tak všichni kromě Janka obědváme uvnitř.

Po obědě pokračujeme dál. Každou chvíli zastavujeme a Janek fotí. Já se učím s dětmi. S Joli se dostáváme na konec učebnice přírodovědy.

Cestou zastavuje u pošty , abychom hodili pohledy do schránky.

Máme štěstí a podaří se nám stihnout otvírací dobu (mají až do šesti) návštěvnického centra v NP Bruce Canyon. Kupujeme samolepky, pohledy, fasujeme sešitky s úkoly a prohlížíme si expozici v muzeu, která stojí za to. Část se věnuje geologii Bryce canyonu, část jednomu ze zvířecích obyvatel – utažskému psounovi prériovitému.

Prohlížení expozice v muzeu v Bruce Canyonu.

Názorná ukázka zlomu v usazeným vrstvách.

Kuba a jeho milovaný mosasaurus (nebo něco na ten způsob).

Cestou k našemu dnešnímu ubytování, jak honosně říkám místu na kraji lesa, ještě nabíráme naftu a vodu.

Vařím večeři (improvizace na téma vepřová pečeně, cuketa, mrkev) a namáčím fazole na zítřek. Místo, kde spíme, je nádherné. Po dlouhé době nejsme v poušti. Krajina mi místy maličko připomíná Šumavu, jen místo smrků jsou tu borovice, místo 1000 metrů nad mořem, jsme v 2400 metrech.