Rybí trhy a elektro obchod
Čt 5.1. Tokyo (Japonsko)
Dneska máme v plánu se podívat na slavný rybí trh. Je potřeba vyrazit brzy, ale ráno je náročné, dojde k nějakému vztekání, které nám zkazí to půlku dne a sebere nám to skoro hodinu času. Nakonec ale přeci jen vyrazíme na cestu. Musíme dvakrát přestupovat.
Dorazíme na Toyosu do moderní nově postavené budovy trhu a ty slavné obří tuňáky ještě stihneme zahlídnout dole pod námi v hale. Pak si projdeme výstavku a pěšky přejdeme ke starému rybímu trhu, který je zrušený, ale zůstala oblast obchůdků a drobných restaurací, které se zaměřují na mořské produkty. Je to asi tři kilometry pořád rovně. Je nádherné slunné počasí, cestou přejdeme přes tři mosty. Procházka je to moc hezká a tak si v Tsujuki oběd opravdu zasloužíme.
Nejdřív si ale ty uličky trochu projdeme, já si koupím úplně obyčejnou dřevěnou obracečku (v bytě, kde bydlíme, je teflonové nádobí a samé kovové náčiní) a pak čekáme před jednou malou, trochu jetou sushi restaurací až otevřou. Je těsně před jedenáctou, na dvařích mají napsáno, že otvírají až v 11:30. jenže všude jinde jsou šílené fronty na jídla, která naše děti nejspíš nejedí. Tohle je sázka na jistotu a tak si tam stoupneme jako první a s odhodláním půlhodiny čekat. Ale usměje se na nás štěstí, dveře jsou ještě zavřené, ale někdo vytáhne papírek s nápisem „11:30“ z cedulky, kde je napsaná otvírací doba, a pod ní se objeví čas „11:00“. Vzápětí se dveře před námi otevřou, my nahlásíme, že je nás celkem pět, a jsme uvedeni ke stolu.
Restaurace nabízí „running sushi“, což spočívá v tom je všichni sedíme v jedné řadě kolem maličkého pultíku. Před námi na pásu jezdí maličké talířky s maličkými kousky sushi. Můžeme si vzít z pásu, co chceme, jen si necháme talířky. Podle vzoru na talířku se určuje cena. Jak jednoduché. Pokud máme zájem o nějaký druh, který zrovna nekrouží na pásu. Stačí si ho objednat u číšníka nebo rovnou u sushi mistra, který v prostoru ohraničeném pásem a průběžně připravuje další kousky na talířky. Možná tyhle sushi nejsou nejkrásnější a nejchutnější, ale je to rychlé, zábavné a za dobrou cenu. Děti to baví a chutná jim. Mohou si velmi snadno samy vybrat, co chtějí, popřípadě si samy objednat.
Filtrovaná káva.
Odcházíme spokojení a s plnými bříšky. V jednom z obchůdků se nám líbí keramiky, nedokážeme jí odolat a kupujeme si sadu šesti modrobíle vzorovaných velkých misek a pak ještě pá drobností. A jen dobře, že si ty misky koupíme. Budou se nám při pobytu v Japonsku denně hodit na nudle k večeři či lupínky k snídani. V bytech, kde budeme bydlet, se totiž nádobím značně setří a kuchyně jsou velmi málo vybavené.
Poté přejdeme na stanici metra, odkus nám jede přímá linka do „electro diskrictu“, což je čvr%t, kde je spousta větších či menších obchodů s nejrůznějších elektronikou. My zamíříme do jednoho z těch obřích a koupíme spustu drobných věcí jako neopranový obal na foťák, maličký a ohebný stativ k němu světlo a mikrofon (to aby mohly holky lépe natáčet video do školy). Kubovi koupíme obal na mobil (pochopitelně čistě černý), protože ten jeho starý z New Jersey se právě rozpadl.
Poté se rozdělíme. Děti už jsou hodně unavené, ale Janek chce ještě něco kupovat, takže já s dětmi jedu domů, což je to jen pár stanic metrem bez přestupů. V Japonsku se cítím bezpečně a nemám problém se tu pohybovat sama s dětmi i bez znalosti řeči, bez mobilních dat a bez toho, že bych přečetla něco, co není napsané latinkou.
Doma vydechneme. Po hodině dorazí Janek. K večeři dojíme zbytky. Rezervujeme lístky na zítřejší vlak. Balení necháváme až na zítřejší dopoledne.
Zase suché nudle.
V tomhle bytě je hrozná zima. Topí se tu klimatizací, která má jen slabý výkon a není schopná byt vytopit, zvlášť když dveřmi i malými okny táhne (tím velkým oknem netáhne, protože to je jako jediné dvojité). Teplo je jedině tam, kam fouká teplý vzduch z klimatizace. Ještěže, tu jsou teplé peřiny. Člověk teprve tady ocení ústřední topení a radiátory vhodně umístěnými pod okny, takže teplý vzduch vhodně cirkuluje po místnosti a nedrží se jen u stropu a člověku není pořád taková zima od noh.