První krizový den

Ne 13.2. Přejezd Washigton DC - Emporia

Dnešek byl náročný a přitom se vlastně nic nedělo.

Ráno lehce sněžilo.

Plán zněl jednoduše – vše sbalit a zamířit na Floridu.

Přes veškerou snahu nám ranní rutiny trvají pořád ještě hodně dlouho, zatímco my dospělí kmitáme, děti se nemají do čeho píchnout. Ale doufám, že se nám to podaří časem vychytat a část nutných úkonů předat dětem.

Dolévání vody do nádrže na vodu v autě. Pěkně pomalu po pětilitrových kanystrech napuštěných v umyvadle.

Vlastně ani nevím, jak se to stalo, ale velkou část dne jsme zase strávili různým zařizováním a o to méně času nám zbylo na jízdu a ještě méně času na sebe navzájem nebo na nějakou zábavu.

Zase jsme byli nakupovat – včera večer už nebyli síly kupovat suroviny na vaření, a tak je kupuji až dnes, zatímco Janek kupuje Ad-Blue. Jen výběr mouky mi trvá asi 5 minut. Přitom chci jen obyčejnou hladkou mouky v kilovém balení. Tady jsou všechny mouky nějak obohacené – o vitamíny a enzymy, některé také obsahují kromě pšenice i ječmen. Hledám nějakou čistě pšeničnou, ale nedaří se mi ji najít a tak se rozhoduji podle hmotnosti balení, nikoliv podle složení.

Mouky, mouky, mouky aneb regál s moukami v americkém obchodě.

Kuřecí pařátky v supermarketu.

Po nákupu přejíždíme hodinu k dalšímu nákupnímu centru. Jsem jediná z rodiny komu chybí péřová vestička a Janek si umínil, že mi ji koupí. Zastavujeme tedy před dalším nákupákem, který je speciální v tom, že je v něm hodně outletů. Jako první narazíme na outlet americké značky Columbia, kde mají Jankovu vestu o  X dolarů levnější. Mají tam i vestu pro mne, ale nekupujeme ji, jdeme se ještě podívat do outletu jiné americké značky – The Northface. Nákupní centrum je tak obrovské, že nám ta cesta trvá asi deset minut. V Northface nemají vestu v černé barvě v mojí velikosti. Jinou barvu z nabídky nechci. Janek hledá softshelku ve své velikosti, pak rukavice a nakonec ještě čepici. Nic vhodného nenachází.

Jdeme zpátky k prvnímu outletu. Cestou se Janek stavuje v pobočce operátora, aby zjistil, kolik by stála SIM karta s daty na 3 měsíce. Pak jdeme k dalšímu operátorovi, kde nás nechávají hrozně dlouho čekat, než na nás dojde virtuální řada. Ukazuje se, že ceny má lepší první operátor, tak se k němu Janek vrací.

Když se dostaneme zpět do outletu Columbie kupujeme nejen vestu pro mne, ale i mikinu a větrovku pro Kubu a rukavice pro Janka. Vše černé.

V 15:30 zase konečně vyjíždíme. Jedeme až do 19 hodin. Celou dobu se snažím najít nějaké vhodné místo na přespání, ale vůbec se mi to nedaří. Internet je pomalý, možností milión nebo žádná, vůbec si s tím nevím rady. Stahuji nějakou aplikaci, ale ani to se pořádně nedaří. Připadám si totálně nemožná. Nakonec zastavujeme u města Emporia kousek na jih od Richmondu na parkovišti pro kamiony. Je jak jinak než obrovitánské. Nálada ve družstvu je špatná. Já k tomu rozhodně nepřispívám, ale už jsem tak frustrovaná, že si nemohu pomoct. Po večeři (těstovinový salát) jdou děti spát. Janek se snaží marně zprovoznit koupenou SIM kartu tak, abychom měli wifi v autě, já dopisuji deník ve Wordu, protože stránky redakční systému našeho blogu odmítají spolupracovat.