Dvě muzea za jeden den

So 12.2. – Washington DC

Ráno taková ta klasika: snídaně, sprchování, Justýnka běhá, porovnání auta.

Nachystané svačiny. Po včerejší zkušenosti se stánky volíme raději jistotu - jabka a obložený domácí toastový chleba,

Kvůli úspoře času jedeme autem na parkoviště u konečné metra. Máme štěstí – parkoviště je o víkendu zadarmo. I metro je o víkendu levnější - jedna jízda stojí jen 2 dolary bez ohledu na to, jak daleko člověk jede a kolikrát přestupuje. My jedeme zase na Archives, což je nejbližší stanice k muzeím, která chceme navštívit. Původně jsme chtěli jít do Air and Space Museum, ale to je na dlouhodobě zavřené. Vybrala jsem tedy National Gallery, která je jako všechna ostatní muzea přístupná zdarma. Ve Washingtonu naštěstí platí jiná protikoronavirová opatření než v New Yorku, jak jsme si zjistili už den předem. Do muzea mohou všichni, omezení se vztahují jen restaurace, tam musí být všichni nad 12 let očkovaní, což splňujeme.  

Metro.

Národní galerie je jako všechno tady v Americe obrovská. Zatímco česká Národní galerie má sbírky vystavené v několika různých budovách, jejichž původní účel byl jiný než čistě galerijní (jedná se o barokní paláce, středověký klášter, palác pro veletrhy), budova NG ve Washingtonu byla postavena přímo proto, aby se stala Národní galerií. Stavba je to monumentální a rozhlehlá. Uvnitř dělená na mnoho místností, součástí jsou i tři vnitřní zahrady. Místnosti mají stropy vysoké snad 5 metrů. Vypadá jako obří antický chrám – jako římský Pantheon smíchaný s římskými barokními kostely.

Budova Národní galerie ve Washingtonu,

Uvnitř galerie jsou tři krásné zahrady.

Kuba a obří sloup.

Na galerii jsem bohužel neměla tolik času, kolik bych si představovala. Děti, až na Týnu, to tam nebavilo, ale byla tam wifi a tak se na hodinku zabavily s mobilem. Bylo těžké si vybrat, co si prohlédnout detailněji. Zatímco Janek objevil nádherný obraz od Rafaela, já podlehla profesní deformaci a na obrazech hledala degradace.

Jeden obraz za všechny, Rafaelova madona, jedna ze dvou, které tam mají.

Oběd jsme si dali galerijní jídelně – to bylo moc příjemné, nemuset hledat žádnou restauraci ani stánek a moci se najíst přímo v budově. Po obědě jsme si chvíli odpočinuli (byla tam wifi zdarma, tak jsme zavolali dědečkům a Kuba kamarádovi). Tenhle relax nám moc prospěl.

Oběd v galerijní jídelně a telefonování s dědou a kamarádem před Whatsup.

National Museum of Natural History, kam jsme po jídle zamířili, je hned vedlejší budova. Opět obrovská. V tomto muzeu, bylo hodně lidí, převážně rodin s dětmi. Expozice byly moderní, hodně edukativní, vysvětlující, kombinující výstavky s promítáním filmů. Opět škoda, že jsme neměli víc času. Jenom v mineralogické sbírce bych dokázala strávit celý den. Takhle jsme si prohlédli jeden z největších diamantů na světě a zbytek rychle prošli. Líbilo se mi, jak mají vše názorně ukázané – třeba jak příměsi ovlivňují barvu nerostu, jak struktura ovlivňuje vlastnosti nerostu apod. Podařilo se nám najít dva minerály z Česka – české granáty a pak opál. Naše granáty jsou sice jedny z nejmenších ve světě, ale mají nejkrásnější červenou barvu.

Část muzea věnovaná africká přírodě. Všimněte si levharta a ulovené antilopy.

Vývoj člověk. Lebky, lebky, lebky.

Ichtysaurus.

Dětem se tam líbilo, ale po chvíli toho na ně bylo moc. Týna byla unavená, Joli bolela hlava a Kuba obrečel, že kostra prehistorického vodního ještěra je menší než si ji představoval.

Obří diamant světle modré barvy obklopená spoustou další diamantů.

Z muzea jsme zamířili rovnou na metro, z metra do auta, autem do supermarketu. Tam jsme se pokusili rychle nakoupit, ale něco takového asi není možné – supermarkety jsou jednak obrovské, jednak ještě nemáme své oblíbené zboží, které bychom jen vzali a šli.

Největší zážitek z celého dne? Oheň v kempu.

Takhle trávíme minuty rozhodováním, kterou šunku nebo sýr koupit, studiem toho, který jogurt má nejmíň složek a nejvíc tuku, a hledáním rozumně velké lahve plnotučného mléka. To je případ sám pro sebe - velikosti lahví sahají od cca. 1 litru až asi po 4 litry, obsah tuku jde po procentech - 0%, 1%, 2%, plnotučné. Takže v jednom regále je asi 12 různých lahví od jedné značky. K tomu přidejte různá bio mléka, rostlinná mléka, mléka bez laktózy, mléka bez mléka. Prostě je to složité jak dvoják žebřík a na konci zjistíte, že plnotučné mléko ve velikosti, která vám pasuje do ledničky, je jako jediné vyprodané, takže vybíráte znovu.

Večer už jsme nevařili – dali jsme si chleba zapálili oheň.

Dodatečně doplněno:

Kuba a Joli krouží po kempu na kole.

Joli: Tati, řekni Kubovi, že je debil.

Kuba: Nejsem!

Joli: Ale tys do mě narazil!

Kuba: Nenarazil.

Joli: Ale narazil.

Kuba: Tak jo, narazil, ale tys nespadla.