První školní den

Čt 1.9. Ocean Drive – Beach House, Kartagena, 0 m.n.m. (Kolumbie)

Mám velké životní štěstí, že většinu nepříjemných zážitků velmi rychle zapomenu. Tak rychle, že si je druhý den nepamatuju. Takže jsem dokázala do druhého dne zapomenout to ranní nervózní balení všech našich věcí. Všechno nějak rozumně a roztříděně pobalit do tašek, abychom to pak mohli odpoledne, až Janek přiveze auto z přístavu přeskládat do něj.  Skoro všechno sbalím, jen jídlo je ještě v ledničce.

Zatímco já balím a holky si dělají školu a chodí plavat, Janek si celé dopoledne dopisuje s agentkou, která nám pomáhá tady v Kolumbii. Ona píše španělsky, on anglicky. A tak se dozvíme, že ten, kdo má na starosti ty kódy, má dnes dopoledne nějaký trénink a kód bude až ve dvě. Jenže když bude kód ve dvě, v kolik si asi budeme moci vyzvednout auto? Takže ještě jednou prodlužujeme ubytování. Nechceme riskovat, že nám auto dnes nevydají a my zůstaneme na ulici s hromadou tašek.

Před.

Po. Jako krabičku používám krabičku od potápečských brýlí. Své oblíbené krabičky s klipy jsem nechal av autě a pak jsem toho nejednou litovala.

Později nám agentka nabídne termín na převzetí auta – dnes v osm večer nebo zítra v devět. Bereme ten zítřejší.

Škola.

Na recepci. Rezervujeme si tělocvičnu.

Pozitivní je, že obě holky se nadšeně pustí do školy – stahují si dokumenty, pouštějí videa a prezentace. Dělají si zápisky do sešitů. Jen chudák Kuba nemá, co dělat. Dokumenty jsme mu stáhla, ale nemám je kde vytisknout a jak celý den nevíme, co vlastně bude, tak ani nemůžeme nikam jít. Zajdeme si jen na oběd do restaurace a na rychlý nákup do obchodu naproti. Večer nám Kuba chvilku čte ukázku z knihu „Kuba nechce číst“, což nám přijde vtipné, protože Kuba díky naší cestě čte opravdu rád (momentálně hltá šestý díl Harryho Pottera).

Na obědě v sushi restauraci. Trénujeme na možný pobyt v Japonsku. Když si vezmu, že ještě před rokem Joli jedla jen okurkové sushi, musím si uznat, že udělala obrovský pokrok, když nyní zvládá i sushi s rybou.

Joli bolelo za krkem.

Tyhle křupky jsem si koupila zcela náhodně a od té doby je kupuji pravidelně, protože mají zajímavou kořenitou chuť, i když žádné koření neobsahují. Jsou vyrobené ze škrobu získané z hlíz rostliny, která se jmenuje dosna indická.

WhatAppková konverzace s agentkou.