První den v Panamě

Po 15.8. Villa Paula, Tieras, 107 m.n.m. (Panama) – Playa Las Lajas, 0 m.n.m. (Panama)

Panama na nás působí mile, civilizovaně, ale ne přehnaně turisticky.

Dnešek proběhne v poklidu. Dopoledne si užíváme v kempu, kde překvapivě není žádné obří vedro, i když je v malé nadmořské výšce. Prý je to díky vánku od řeky, která teče hned vedle.

Po obědě (míchaná vajíčka po stoprvé) vše balíme a odjíždíme. Bylo by fajn zůstat ještě jeden den, ale potřebujeme být ve středu 17.8. odpoledne v Colonu. Vymotáme se z vesnice, najedeme na dálnici, ale Janek zase hned odbočuje k ruční myčce aut, protože potřebujeme pořádnou wapkou odstříkat podvozek auta. Panamec to bere opravdu důkladně, očistí nánosy bláta ještě ze Států, trvá mu to hodinu a vezme si za to 15 dolarů.

Pořád lije jako z konve. Na dálnici jsou v jednom místě obrovské kaluže, ale jinak je silnice ve výborném stavu. Po nějaké době odbočíme na okresku vedoucí v moři. I tahle silnice je bez děr a bez zbytečného množství retardérů. Po všech těch silnicích v Mexiku, Guatemale a Kostarice (kde to bylo samá serpentýna), je to odměna pro řidiče a balzám na moji duši. Děti mi půjčí čtečku a já po dlouhé době čtu za jízdy.

U moře před vybraným místem na spaní, jsou na cestě obří blátivé kaluže. Nechce se nám jimi projíždět dřív, než se zeptáme, jestli tam můžeme přespat a tak necháváme děti autě, obejdeme louže a hledáme majitele obří dřevěné budovy, jejíž půda zevnitř vypadá jako z Pirátů z Karibiku. Místo vypadá opuštěně, ale tak dlouho nahlas zdravíme, až z jedněch dveří vyjde starší muž, kterého jsme zřejmě probudili z odpoledního šlofíku. Mluví anglicky, což je moc fajn. Ukáže Jankovi kudy projet kaluží, poradí nám, kde zaparkovat, abychom nezapadli do písku a dozvíme se, že dnes je nejvyšší příliv za poslední týden. Opravdu, oceánské vlny dosahují chvílemi až skoro na trávník. Vlny mají velkou sílu, ještě nikde jsme neviděla tolik velkých kusů dřeva ve vlnách jako tady.

Po páté vyrážíme na půlhodinovou (Joli nám to stopuje) procházku pískem a vodou po úzkém pruhu pláže. Kuba se zase seká, Janek ho musí z auta vytáhnout pomalu násilím, ale nakonec si procházku užije ze všech nejvíc – utrhne si nějakou travinu, se kterou švihá jako bičem, najde klacík – kouzelnickou hůlku, a honí malé nenápadné kraby pískem.

Po návratu do auta připravím večeři – klobásky (také po stoprvní) s bramborovou kaší (ta má velký úspěch). Využívám toho, že není vedro, peču dvě várky pečiva, abychom měli, co jíst zítra na svačiny nebo k obědu.