Přejezd do Panamy

Ne 14.8. Cascata del Bosco, San Vito, 1200 m.n.m. (Kostarika) – Villa Paula, Tieras, 107 m.n.m. (Panama)

Přejíždíme poslední hranice ve Střední Americe z Kostariky do Panamy. Máme v plánu Panamou rychle projet na jihovýchod do přístavního města Colón, odkud budeme posílat naše obytné auto lodí do Cartageny v Kolumbii.

Přepravu lodí jsme začali poptávat začátkem června a nejbližší termín, který nám dvě přepravní společnosti nezávisle na sobě nabídli, byl 18.8. Tento termín se od té doby již dvakrát posunul, nyní to vypadá, že loď vypluje z Colónu 25.8. Za těch deset dní v Panamě musíme přejet zhruba 500 km, ubytovat se v kempu, vzít auto na prohlídku na policii, připravit auto na cestu, odvézt auto do přístavu tři dny před vyplutím lodi, čekat v hotelu dokud loď neopustí přístav, koupit letenky do Cartageny, čekat na odlet, odletět do Cartageny, vyzvednout loď v přístavu, vyjet vstříc dobrodružství v Jižní Americe …

Ráno využíváme wifi v kempu a Kuba i Týna telefonují kamarádům, zatímco my s Joli připravujeme auto na odjezd. Když je vše sbaleno, rozloučíme se v kempu a skutálíme se z kopců dolů do údolí. Spotřeba nafty klesne z průměrných 18 litrů na 100 kilometrů na minimální 4 litry, protože auto jede víceméně samospádem, motor využíváme spíše k brzdění.

Nakupujeme pečivo a tankujeme naftu, takto připraveni přijíždíme na hranice s Panamou. Hledáme poštu, která by měla být na rohu, ale nenacházíme ji. Parkujeme tedy v té rušní ulici, kde je obchod vedle obchodu, kde to hodně žije a kde to nepůsobí zrovna důvěryhodně. Janek se jde zeptat místních, kde tedy ta pošta je. Pošta tam opravdu je, ale celá dokonale oplocená a dnes v neděli zavřená. Schránka nikde není.

Tyhle hranice by měly být velmi nenáročné a rychlé. Jenže my se tak urputně soustředíme na hledání pošty, že v tom chaosu, který tu panuje, přejedeme kolem kostarických celníků rovnou k těm panamským. Ti nás pošlou zpět na kostarickou stranu.

Včera večer jsme pro drinky zapomněli zaplatit poplatek za opuštění Kostariky, tak jen platíme až tady na místě. Pak přivedeme děti, ukážeme pasy, pan v okýnku vše zkontroluje. Tenhle proces probíhá v podstatě všude stejně. Pak Janek odhlásí auto, zatímco my obědváme. Děti koukají na film, já mám zrovna rozečtenou hrozně napínavou pasáž v knížce.

Na panamské straně to mají dobře zorganizované – na starosti si nás tam vezme jeden pracovník, který nás postupně posílá k jednotlivým okýnkům – kopie očkovacích certifikátů, kovid, pasy, pojištění auta, TIP pro auto. Kdyby jednotlivý úředníci nedělali v dokumentech chyby, mohlo to být rychle hotové, takhle to sice trvá hodinu, ale film pro děti a kniha pro mne čekání příjemně zkrátí.

Fotografování v Panamě.

Přejedeme po kvalitní dálnici do předem vybraného kempu kousek za hranicemi. Panama z okýnka auta vypadá velmi civilizovaně – dálnice se dvěma pruhy v obou směrem, omítnuté domy se zahrádkami a žádné odpadky kolem silnice. V kempu, který je spíš velkou zahradou s malým bazénem, je dnes, den před místním svátkem matek, narváno. V bazénu dovádějí děti, v restauraci sedí banda motorkářů, ale s příchodem odpoledního deště se kemp vylidní a zůstaneme tam sami jen s majiteli a zaměstnanci. Majiteli jsou velmi milí starší manželé – Angličan a Kostaričanka. Nabídnou nám neznámé tropické ovoce, které se před nimi stydím ochutnat – je totiž nutné rukou vydloubnout velké semeno a ožužlat to.

Kemp s bazénem je vždy ta nejlepší volba.

“Dia de la Madre (Den matek) se v Kostarice a Panamě slaví každý rok 15.8. v den, na který podle křesťanského kalendáře připadá Den Nanebevzetí Panny Marie. V Kostarice je na tento den dokonce státní svátek a všichni mají volno. Sejde se celá rodina a maminku, která celý rok vaří, uklízí a stará se o rodinu, pozve na oběd do restaurace, aby alespoň jeden den v roce nemusela vařit a uklízet.”

Děti se stihnout vykoupat v bazénu těsně předtím než přijde každodenní odpolední bouřka. Pak hrajeme v společenské hry. Celou dobu naší cesty jsme je neměly čas vytáhnout, až v období dešťů v Kostarice a Panamě na ně denně přijde řada. Už jsem totiž skoro litovala, že jich máme sebou tolik, ale teď se nám hodí. Naštěstí neprší celé odpoledne v jednom kuse, děti sice hraní her baví, ale mne už trochu méně.

Hlavní budovy, kde byl otevřené průchozí přízemí s kuchyní.

Sjezd motorkářů v přízemí.

Poznáte, co posloužilo jako květináč?

 V kempu je dobrá wifi a tak nahrávám další tři příspěvky na blog.

Bude zeleninová polévka. Cibule, česnek, yuka (maniok), sladká brambora, normální brambora a chayote.

Yuka byla nakonec zkažená, tak jsem ji musela vyhodit. Do polévky přišli jen brambory a chayote, který se dá koupit na Rohlíku.