První den v Buenos Aires

Čt 22.12. byt A, 7. patro, Cerrito 1278, Buenos Aires, m.n.m. (Argentina)

Užíváme si toho obřího bytu každý po svém. Týna se zavře ve svém pokoji a střídavě se učí a cvičí. Já mám po dlouhé době vlastní pračku a tak peru vše, co mi přijde pod ruku – oblečení, batohy i boty. Úplně všechno i Týnin značkový batoh, který se prát nesmí..

Lupínky zalít mlékem a pak šup s nimi do mikrovlnky. V autě jsme mléko ohřívali pokaždé na plotně a špinili tím další kousek nádobí.

Snídaně v pyžamu.

Byt má hodně komplikovanou dispozici, jeho plocha je neuvěřitelných 134 m2, ale jsou tam jen dvě plnohodnotné ložnice, každá se svou vlastní koupelnou.  Týnin pokoj vznikne přepažením hlavního obývacího prostoru „shrnovacími“ dveřmi, takže je to pokoj tak na půl. Týna nemá takové soukromí jako by asi chtěla, protože je všechno slyšet. Část bytu s naší ložnicí by mohla sloužit jako samostatný byt – je tam chodba, šatna, koupelna a samotná ložnice. Dnešní garsonky nejsou o moc větší. V bytě jsou navíc ještě dvě toalety. Neuvěřitelné. Taky je moc fajn mít zase po skoro roce k dispozici kuchyň s troubou, mikrovlnkou, myčkou a pořádnou pracovní plochou.

Schodiště.

Když je stěna do oblouku, musí být do oblouku i dveře.

Po ranním dovádění s pračkou vyrážíme do města. Naším cílem je najít nákupní centrum. Jankovým cílem je (už od odjezdu z Bolívie) vyměnit bolivijskou měnu za nějakou jinou. Pokaždé, kdy vidí nás „cambio“, vyrazí k němu a snaží se boliviány směnit, ale přes veškerou snahu se mu to dosud nepovedlo. V centru Buenos Aires je evidentně spousta pololegální směnáren, které mění argentinská pesos na dolary a zpět podle neoficiální kurzu. Napotřetí se Jankovi povede najít někoho, kdo je ochoten mu boliviány směnit. Společně zmizí v zadní části pasáže. My na něj docela dlouho čekáme. Když se vrátí, chlubí se, že se mu směna povedla. Jen je pro mne k nepochopení, proč si nechal dát americké dolary, když pořád ještě potřebujeme argentinské pesos.

Mistrovství světa sotva skončilo, do Vánoc chybí dva dny, co dělat jiného než vyrazit na demonstraci.

Později se nám podaří najít i jedno nákupní centrum , ale je to takové to historické – krásné, s vánoční výzdobou, ale obchody nejsou zrovna ty, které bychom potřebovaly. Tak trochu otrávení se vracíme domů na oběd. Musíme dojíst, co nejvíc potravin, které máme, proto nechceme jít venku. Dáme si tedy těstoviny se skleněnou omáčkou a tuňákem, takovou naši klasiku.

Ztraceni v nákupním centru.

K večeru vyrazíme na ještě jednu procházku. Buenos Aires se nám líbí. Svými vysokými domy se světlými omítkami může trochu připomínat Paříž, jen ty věčně zelené stromy v ulicích dávají městu takový tropický nádech (vyfotíme se pod obřím fíkusem lyratou). Většina domů má světlou omítku – krémovou, světlounce šedou, ecru, béžovou. Občas je nějaká fasáda tvořená cihlami. Vchody do domů jsou obložené mramorem, zábradlí a mříže jsou černé nebo mosazné. Taková elegance. K tomu tropické rostliny v obřích květináčích, obchody s krásnými šaty. Pořád je čím se kochat.

Pečeme pečivo.

Jako v každém velkoměstě i zde jsou občas na ulicích odpadky, hlavně kolem popelnic, jich je někdy až moc a pohybují se tu bezdomovci. Celkově je ale město neuvěřitelně příjemné a pohodové, přitom to tady žije.