Prcháme z tropů

Út 4.4. RAC Exmouth Cape Holidy Park, Exmouth (Western Australia, Austrálie)  – 440 km –  odpočívadlo (Western Australia, Austrálie)

Celá rodina se jednoznačně shodneme na tom, že korálových útesů jsme si užili dost a že tropické klima nám nesvědčí. Odhodlaní prchnout z tropů nasedneme v deset hodin do busíku a vyrazíme směrem na jih, zpět po trase, kterou jsme už jednou projeli. Zastavíme u značky označující obratník kozoroha. Když vylezeme z auta, úplně nás omráčí horko, které mimo auto panuje. Dokonce ani větřík, který nás krátce ovane, nás neochladí, i ten je rozpálený asi jako když vás ovane horký vzduch z rozehřáté trouby.

Poučeni z předchozích nezdarů, zastavíme na oběd na jedné z benzínek. Nehodláme znovu riskovat tu neúnosnou kombinaci příliš vysoké teploty a nadměrného množství otravných much, která cestou na sever vedla k hysterickému záchvatu jednoho z dětí. Na benzínce je klimatizace a připravené jídlo. Každý si vybereme, co nám chutná a sníme si to v klidu u stolu. Zaplatíme za to tolik, co za noc v kempu, ale za ten klid a pohodu nám to stojí. Poté zase nasedneme do klimatizovaného busíku a pokračujeme až do Carnarvonu, kde hodláme nakoupit.

Oběd na klimatizované benzínce aneb jak se tady v Austrálii uprostřed ničeho říká v roadhouse.

Když tam dorazíme, Janek zastaví na benzínce, protože chce nabrat benzín ještě předtím, než budeme nakupovat. Nejdřív nám říká, ať ani nevystupujeme, ale pak si všimne stavu čelního skla a požádá mne, abych jej umyla. Vystoupím ven, připravená na to, že mne zase omráčí vedro, ale nic takového se nekoná. Je velmi teplo, ale je to snesitelné, vlastně i docela příjemné. Subtropy nás vítají s otevřenou náručí.

Na parkovišti u supermarketu jsou obří kaluže plné vody. Pozorujeme, jak u jedné z nich zastaví auto, malá aboriginská holčička z něj vystoupí rovnou do louže a nadšeně v něm poskakuje bosýma nohama.

Carvarvon není příjemné město, ale je to civilizace. Koupíme čerstvé ovoce, zeleninu a pečivo, taky zmrzlinu a Janek zaběhne někam do elektra pro zařízení na čtení těch maličkých SD karet, co dávají do mobilu, aby mohl večer zjistit, že fotky uložené na SD kartě z mého utopeného telefonu se podařilo zachránit.

Po nákupu přejedeme ještě asi hodinu na jih a zastavíme na jednom z odpočívadel. Je tu čisto, snesitelně teplo a nejsou tu skoro žádné mouchy. Zabereme si pro sebe zastíněný piknikový stůl, který je ale pokálený ptačinci, že už ani nejde umýt. Uprostřed střechy bylo totiž dřív vlaštovčí hnízdo, které někdo odstranil, ale stopy rezavé hlíny po něm zůstaly.

I tak přístřešek využijeme – na betonu pod ním se dobře cvičí a kolem jeho sloupů omotáme prádelní šňůru, na kterou dáme sušit mokré prádlo.

Po západu slunce se tak ochladí, že musíme vytáhnout mikiny. V noci je tak chladno, že spíme přikrytí spacáky a spí se nám mimořádně dobře.