Pláž Waikiki

Pá 30.12. hotel Wayfinder Waikiki, Honolulu 0 m.n.m. (Hawaii, USA)

Noc byla nakonec příjemná. Klimatizace hodně chladila a ráno jsme rádi, když otevřeme dveře na balkón a pustíme dovnitř příjemný venkovní vzduch. Náš pokoj se nalézá ve dvanáctém patře třináctipatrového hotelu a je z něj krásný výhled na říční kanál, podél něhož vede běžecká trasa a u nějž rostou palmy. Nevím, jak pro vás, ale pro mne palmy znamenají teplo a moře, dovolenou a pohodu. Tady na Havaji rostou palmy i na hlavní třídě mezi vysokými hotely a obchodními domy. Tak nějak se z nich ta pohoda přenáší i na lidi pod nimi.

Když jsme kupovali letenky na Havaj, neměla jsem žádná konkrétní očekávání ani představy o tom, jaké to tady bude. Doufala jsem v teplo, slunce a pohodu a přesně takové to tady je. Je tu opravdu teplo, někdy až vedro, ale v té příjemné snesitelné podobě, kdy se člověk na slunci nahřeje až do morku kostí, ale ve stínu se zchladí a v noci se spí dobře i bez klimatizace. Vzduch tu tak zvláštně voní. Není tu ani moc vlhko jako na Kostarice ani moc sucho jako na Baja v Mexiku, vzduch je vlhký tak akorát.

Hodina výtvarné výchovy. V autě nám to tvoření moc nešlo, nebyl prostor, tak to doháníme po hotelech a bytech.

Hledáme ubytování v Tokiu a přitom dost zoufale koukáme na staženou mapu tokijského metra.

Týna a Kuba se ráno (možná spíš ještě v noci) probouzejí brzy. Oproti Los Angeles je časový posun jen dvě hodiny, ale oni se ještě pořádně nezvykli na ten posun oproti Buenos Aires, který celkově činí sedm hodin. Pak se probudí Janek. My dvě s Joli bychom klidně ještě spaly.

Ten stejný výhled z hotelového balkónu už za světla.

Snídani máme z vlastních zásob. Hotel snídaně nenabízí, protože za částečného provozu prochází rekonstrukcí. Vlastně je to docela haluz, že se nám podařilo sehnat na Havaji silvestrovské ubytování za ještě snesitelnou cenu, pět minut pěší chůze od slavné pláže Waikiki a v nově zrekonstruovaném pokoji.

Když jsme hledali ubytování, byl tenhle jeden pokoj nejlevnější ze všech možností na booking,com (ale pořád o dost dražší než jsme zvyklí platit), všechny ostatní stály pokud si to dobře pamatuji minimálně dvakrát tolik. Rozumná cena byla daná tím, že nám pěti nabízel hotel ubytování v jednom pokoji se dvěma manželskými postelemi. Normálně bychom takové pokoje potřebovali dva. Moc se nám tomu tehdy nechtělo věřit, takže jsme se na to explicitně ptali a bylo nám potvrzeno, že to není problém. Díky tomu jsme v pěti skončili na pokoji pro dva, maximálně pro čtyři. Platíme za to tím, že je tu opravdu málo místa (ale pořád o dost víc než v obytném autě), tašky musíme mít na balkóně, abychom se v pokoji vůbec hnuli a holky jsou na nás naštvané.

Dopoledne se jen zabydlujeme a pak vyzkoušíme hotelový bazén a vířivku.

Bazén zrekonstruovali těsně před naším příjezdem.

Před obědem vyrazíme na procházku k pláži. Cestou si koupíme v obchodě ABC Stores, kterých je tady asi milión a všechny nabízejí víceméně to samé, něco k obědu. Většina z nás si vybere sushi. Sníme si ho na malém kousku zeleného trávníku s výhledem na pláž Waikiki. Je to taková dobrota. Tak dobré sushi jsme ještě neměli. Myslíme si, že to bude tím, že je na Havaj jezdí spousta japonských turistů a tak se nabídka v obchodech přizpůsobila jejich chutím. Japonci to sem mají opravdu blízko (stačí kouknout do mapy nebo ještě lépe na globus) a stejně jako Američané sem jezdí za teplem a za sluncem hlavně v zimě.

Po pikniku se projdeme po pláží. Jsou tu úplné davy lidí, ale nám to nijak nevadí. Občas jsou plné pláže fajn, dva dny se dají vydržet naprosto v pohodě, týden už by byl horší. My jsme si užili liduprázdných pláží dost v Chile a Argentině a snad nás čekají i v Austrálii. Takže davy nijak netrpíme. Písek na pláži je zlatý s tou správnou zrnitostí. Není ani moc jemný, ani moc hrubý, prostě akorát. Vlny zvou k surfování nebo body-boardování.

Zpět na hotel vracíme po hlavní ulici. Všimneme si tam podniku, před kterým stojí fronta lidí a čeká na nějaké jídlo. Oba se nezávisle na sobě shodneme na tom, že tam si musíme zajít pro večeři, i když ani netušíme, co tam nabízejí, ale podle fronty je jasné, že to tam dělají skvěle.

Bodyboarding na slavné Waikiki. Kýč jak bič.

K večeru vyrazíme všichni na pláž. Slunce se blíží k západu. Děti a Janek si chvíli užívají vln, já se držím od vody dál a aspoň na chvíli medituji. V této části pláže jsou ve vodě bohužel skryté skály, děti se o ně trochu poškrábou, ale naštěstí nijak vážně. Pak se sbalíme a vracíme se na hotel. Cestou si zase koupíme v ABC stores u hotelu něco k večeři. Děti doprovodíme na pokoj a sami si zajdeme do oblíbeného podniku na tajemné jídlo.

Ukáže se, že je to místní havajská specialita „poke“, co že miska s rýží, syrovým rybím masem nakrájeným na poctivé kostičky a omáčkou, která to vše ochutí. V tomto podniku je možné si „namíchat“ vlastní kombinaci – rýže (hnědá, bílá, sushi), ryby (tuňák, losos, mečoun, krevety) a omáčky (všechny možné). Nejprve je ale potřeba si vybrat velikost misky (S, M, L, XL), od které se odvíjí cena. My si vybereme L a XL (jsme fakt hladoví). Rýži si dáme sushi, jako maso mi doporučí mečouna kombinovat s lososem, Janek si dá kombinaci všech možností, omáčku si dám nějakou obyčejnou a Janek tu havajskou. Ach, ta havajská je tak dobrá. Těžko říct, co všechno v ní je, ale je to vynikající.

O nás Blog

Místa zkušenosti