Přejezd a plán

Út 13.4.  kousek za NP Death Valley (Kalifornie) – kousek před NP Sekvoja (Kalifornie)

Ráno klasika. Přejíždíme do nejbližšího městečka se signálem a prádelnou. Pereme a sušíme, pak přejíždíme kousek dál, obědváme.

Chtěli bychom dojet před další národní park. Vzdušnou čarou je to blízko, ale v ceště stojí vysoký a dlouhý hřeben pohoří Sierra Nevada. Je nutné jen objet z jihu. Je to na pět hodin jízdy. Jedeme tedy celý den. Učíme se.

Krajina se mění z pouště i v oblé zelené kopce s velkými kameny. Kocháme se. Přejíždíme do kraje, kde se pěstují citrusy. Na krajnici se válí mandarinky a ve vzduchu voní něco jako jasmín – ale to asi budou kvetoucí citrusové stromy.

Na jedné z benzínek se sprchujeme. Vyřizuje to Janek, já jsem se posledně prokecla, že je nás víc a tak by nás osprchování přišlo na 35 dolarů. Janek se neprokecne, zaplatí 15 dolarů a do sprchy č. 6 nás naleze všech pět. Místnost je krásná, nová, čistá a větší než naše koupelna v Praze. Je tam umyvadlo, záchod a sprchový kout. Postupně se všichni sprchujeme. Voda je horká a teče proudem ze dvou sprchových hlavic zaráz. Takový luxus.

Tyhle přejezdové dny. Nemám je ráda. Aspoň, že je venku tak krásně a v příštím národním parku strávíme tři dny.

Na noc parkujeme na odbočce z hlavní silnice. Je odtamtud nádherný výhled na přehradní nádrž, kopce a hory v pozadí.

Jankovi konečně přišla odpověď od celníků ohledně našich víz a možnosti vycestovat na měsíc do Kanady a vrátit se zpět do Států.

Cituji: Under the Visa Waiver Program, departing the USA to Canada, Mexico, or "adjacent territories" is specifically excluded in law as a departure. It does not "stop the clock". Example: 45 days in U.S., and then one day in Canada means you would be readmitted for 44 days, which is the remainder of the original 90 day admission.

 Chápeme to tak, že po odjezdu do Kanady by nás už do USA nepustili zpět. No, možná pustili, ale kdyby ne, uvízli bychom v Kanadě, odkud se nedá po souši nikam jinam než do USA. Musíme tedy zamířit do Mexika. Už je to tak.

Když větrné elektrárny, tak ne jedna nebo dvě nebo pět, ale sto, dvě stě nebo pět set.

Konečně zeleň. Už nám chyběla.

Večer tedy plánujeme naše zbylé dny ve Státech. Chceme se zastavit v NP Yosemity, pak v San Francisku. Cestou na jih to vezmeme před NP Pinnacles a NP Joshua Tree. V San Diegu se rozloučíme se USA a překročíme hranice do Mexika. První týden dva si odpočineme u moře na poloostrově Baja California a pak se uvidí. Toliko současný plán. Ty dny v USA mám rozepsané den po dni.

Jak mám plán, mohu se pokusit zarezervovat noci v kempech v národních parcích. K tomu slouží „vládní aplikace“ – Recreation.gov . Podaří se mi ulovit jednu noc v Yosemitech a jednu v Joshua Tree. V Pinnacles mají plno. Zkoumám, kde budeme spát v San Francisku. RV kempy jsou tam příšerně drahé (koukám jen do iOverlanderu), ale nacházím dvě místa, která se mi líbí – jedno oficiální odpočívadlo s výhledem na Golden Gate a pak jedno parkoviště přímo u pláže. Obě místa jsou podle všeho bezpečná a trávit na nich noci je legální. Zbylé noci strávíme jako obvykle někdy na BLM mimo město. Je fajn mít to takhle nahrubo naplánované. Detailnější plány nemá cenu dělat, dny se vždy nějak vyvinou.

Nakonec ještě seberu všechny síly a hodím na blog dva příspěvky. Jeden mám už předem napsaný, tak jej jen doplním fotkami, ale na psaní druhého nemám síly. Jen nahraju spoustu fotek, napíšu pár holých vět a konec. I tohle zabere dost času, každá fotka se nahrává zvlášť. Většinu fotek fotí Janek na svůj iPhone 13. Zatímco já po večerech píšu, on vybírá ty nejhezčí obrázky a emailem mi je posílá. Taková naše večerní rutina, když děti spí.