Od Rio Uruguay k Rio La Plata

Čt 15.12. Camping El Paraiso, u řeky Uruguay, 17 m.n.m. (Uruguay) – Santa Regina, u Rio La Plata, 7 m.n.m. (Uruguay)

Ráno je zataženo a docela chladno. Tak chladno, že je nám zima v posteli. Kuba s Joli se po snídani nezvykle rychle oblečou a vyrazí ven sbírat dřevo. Já peču chleba. Venku sekají trávu, která vlastně ani nebyla vysoká. Pak cvičím, abych ze sebe setřásla protivnou náladu, kterou mám bůhví proč. Lítá tu spousta ptáků – maličké hrdličky, zelení papoušci a spousta dalších. Během dopoledne se postupně otepluje, až je zase docela vedro.

Kuba a Joli nasbírali dřevo, které jsme potom s sebou vozili dva dny. Byly ho tři bedýnky.

Oběd si po dlouhé době dáme venku u stolu. Janek poznamená, že si myslel, že na téhle cestě budeme jíst venku častěji, ale že na to většinou není počasí – je moc vedro, moc zima, moc fouká nebo moc štípou komáři. Já jím raději vevnitř, protože je to tak jednodušší. Nemusím nosit všechno složitě ven nebo organizovat půlku rodiny, aby mi s tím pomáhala.

Po obědě vyrazíme směrem na Montevideo. Vybrala jsem nějaké místo na pobřeží na půli cesty a teď tam směřujeme. Jízda mne ukolébá. Ještě zvládnu oběma holkám zkontrolovat prezentace do školy, předtím než je odevzdají, pak usnu. Prospím půlku cesty.

Uruguay působí tak hezky, spořádaně, čistě a bohatě. Někdo nám říkal, že je to takové jihoamerické Švýcarsko. Mrzí mne to, ale nemám sílu si tuhle zemi užít. Chtěla bych už mít za sebou to balení, než ho předáme v přístavu, nebudu mít moc klid v duši. Pak si snad užijeme Montevideo a hlavně vánoční Buenos Aires.

Když se za jízdy probudím se, chce se mi hrozně čurat. Janek zastaví na benzínce, která je celá rozkopaná. Záchody ale mají překvapivě luxusní. Koupíme dva litry mléka, abychom měli ráno čím zalít Joli lupínky. Pak už jedeme na pobřeží. Je to asi 15 km přímou čarou. Voda z dálky vypadá děsivě – šedohnědé rozbouřené vlny a silný vítr. Dorazíme na vybrané místo, ale to se nachází ve vesnici. Úplně se tam necítíme. Přejedeme tedy kousek dál po pobřeží.

Pořád hodně fouká, skoro jako v Patagonii, ale není tu taková zima (asi 23 °C), tak se to lépe snáší. Voda vypadá jako moře, ale podle mapy je to Rio La Plata. Při procházce po pláži, vodu ochutnám, není vůbec slaná. Opravdu je to řeka.

K večeři máme snad poprvé všichni čínské polívky a nějaké podobné nezdravé věci. K tomu vajíčka natvrdo a zeleninu. Zítra už musíme nakoupit – hlavně maso a zeleninu, abych mohla uvařit něco pořádného.