Ochlazení v 3000 m.n.m.

Út 9.8. Reserva Natural Cerro Alto, 2100 m.n.m. (Kostarika) – Cerro de la Muerte, 3363 m.n.m. (Kostarika)

Ve 4:50 nás budí zvuky cikulárky. Naštěstí netrvají dlouho, ale za nějakých deset minut se ozvou zase a pak ještě několikrát, než v šest hodin zazvoní budík a my se postupně vyhrabeme z postelí do chladného a vlhkého rána. Včera jsem si před usnutím pročítala recenze na toto ubytování a jeden z hostů tam zmiňoval flexu v 5:50, takže mne to vlastně ani nijak nepřekvapuje. Už večer jsem si také všimla dílny na konci parkoviště. Pozitivní na tom všem je, že nás zatím nikdo nevyhodil ani na nás nezavolal policii.

Tady jsme strávili noc.

Chystám dětem snídani, Janek se jde zeptat na recepci, ale nikdo tam není. Ptá se tedy dělníka s cirkulárkou. Ten proti našemu parkování nic nemá, cestičky jsou otevřené, můžeme se po nich projít a vstupné je dobrovolné.

Rozcestníky.

Cestičky byly místy více či méně blátivé.

Z nabídky tří tras vybíráme tu prostřední tříkilometrovou. Celou noc pršelo, prales je mokrý a kluzký, na cestičkách je bláto, klouže to, listí tleje, rostliny rostou jedna přes druhou. Jednomu z dětí tahle procházce nesedne a řve prakticky kontinuálně.  Vracíme se unavenější psychicky než fyzicky. Přispějeme do kasičky, poděkujeme dělníkům, sbalíme se a odjedeme.

Zastavíme o nějakých dvacet kilometrů dál na parkovišti národního parku Quetzales. Cestou nebylo, kde jinde zastavit, ale tady nás moc nechtějí a my zase nechceme jít za 40 dolarů na dvoukilometrovou procházku. Dáme si oběd, nabereme vodu a zase pokračujeme dál až odbočíme na Cero de la Muerte (Horu Smrti), kde si najdeme u vedlejší cesty pěkné místečko.

Tady se cítíme krásně a svobodně. Holky se jdou s vysílačkami projít. Já peču jednu granolu za druhou. Venku je krásně chladno, pečením vlastně topím. Později se jdeme projít s Jankem jen my dva. Cesta zprvu prudce stoupá, zadýcháváme se, až mi to připadá divné, ale pak Janek poznamená, že je to tou nadmořskou výškou. Jsme nad 3400 m.n.m., vzduch je řídký a kyslíku je málo. Z hřebene by mělo být vidět na Karibik i Pacifik, ale všude pod námi se válí mlha a vidět není nic. Možná ráno.

Večer je už pěkná zima. Poprvé po dvou měsících topíme.