Napříč špičkou kontinentu

Ne 4.12. Camping Guino, Puerto Natales, 38 m.n.m. (Chile) – benzínka, Río Gallegos, 20 m.n.m. (Argentina)

Jižní Amerika je tady na jihu úzká, za jedno odpoledne ji přejedeme napříč ze západu na východ, z města Puerto Natales ležícího u Tichého oceánu k do města Río Gallegos, které leží u Atlantiku.

Dopoledne si užíváme výhod kempu – horkých sprch a rychlé wifi. Ta je sice jen ve společenské místnosti a v jejím nejbližším okolí, jenže venku je pořád taková zima a vítr, že se tam moc dlouho vydržet nedá. Holky si tedy ráno asi dvě hodiny dělají školu. Chvíli také telefonují s jedním dědečkem.

Ve společenské místnosti v kempu ti žilo. Venku totiž hrozně foukalo a v pod statě se tam nedalo být. Tady se topilo a wifi byla nejrychlejší ze všech wifi, na které jsme byli poslední dobou připojení.

Děti krájí zeleninu k obědu.

Já se pořád necítím dobře, spím až do desíti, pak se osprchuju, dám si kávu a je mi hned lépe. Pořád mám hroznou rýmu a zahleněná jsem i v krku. Už aby to bylo za mnou a mohla jsem normálně fungovat. Být nemocná takhle na cestách je náročné. Jednak to, že bohužel musíme teď ke konci jezdit (v tomhle se zlobím na sebe i na Janka, že jsme do těch Torres del Paine vůbec jezdili. Kdyby bylo na mě, vybodla bych se na to a raději strávila ještě několik dní v El Calafaté, kde bylo opravdu příjemně. Mám pocit, že do TdP jsme se hnali zbytečně a kromě pohledů z auta, jsme si to vlastně vůbec neužili.) Co mne na nemoci překvapilo, že je to poprvé, co mi opravdu vadilo, že jsem v autě, a měla jsem problém si vybojovat pro sebe nějaký osobní prostor, což se mi jinak nestává).

Ach ty chilské domečky jsou tak krásné.

Z kempu odjíždíme krátce po dvanácté. Zastavíme někde v středu města Puerto Natales, umícháme k obědu vajíčka, k tomu spoustu zeleniny (v plánu na dnešek je přejezd hranic, tak kdyby tam byl zase nějaký pečlivý celník) a zbylé housky od včerejška. Pak zajdeme do dvou obchodů se suvenýry a koupíme zase spoustu pohledů, hrníček pro babičku Magdu a nějaké nálepky.

51,73 stupňů jižní šířky, máváme Atlantiku a otáčíme se směrem na Montevideo.

Ohňovou Zemi necháváme na příště

Zpět v Argentině

Na hranice je to z Puerto Natales asi 20 km. Sice je tam docela fronta, ale vše jde jako po másle, žádné velké čekání to není. Auto na chilské straně nikdo nekontroluje a na argentinské celník jen nakoukne do budky, aby se nic neřeklo. Ovoce i zeleninu naštěstí vůbec neřeší, i když je tu spousta výhružných cedulí, a jsme skoro vše tentokrát raději schovali, protože si je nechceme nechat zase vzít.

Neptej se, když nechceš znát odpověď, aneb Kubův alternativní přístup ke škole.

Až budu německý důchodce, pojedeme na další cestu takovýmto obytňáčkem.

Už ho mám vymyšlený, akorát ještě nevím, zda jako základ bude Unimog nebo Steyer :-)

Pak už jen jedeme a jedeme. S větrem v zádech to jde skoro samo. Na benzínce v Esperanze si uvaříme v k večeři těstoviny, pak si děti pustí film a pokračujeme v jízdě. Světlo je až do desíti, takže nemusíme jezdit za tmy.

Právě jsme virtuálně objeli rovník

Malvíny, anebo též po západňácku Falklandy, jsou tady v argentinské Patagonii stále velmi citlivé téma. Každých 10 km je tu oficiální dopravní značka se vzdáleností a deklarací, že Malvíny jsou navždy argentinské apod.

Historie je složitější. Na souostroví na východ od cípu jihoamerického kontinentu si v minulosti po staletí činili nárok Španělé, Britové, Francouzi a Argentinci. Britové to v roce 1833 vyřešili postaru tím, že k místní rybářské osadě poslali loď s fakt velkým kanónem a od té doby nad ostrovy vlál Union Jack.

Začátkem 80. let se argentinská vojenská junta svou neschopností dostávala do takových vnitřních problémů, že nezbývalo než odvézt pozornost na “vnějšího nepřítele” a argentinské speciální síly se dne 1.4.1982 vylodily v Port Stanley a odzbrojili místní britskou miniposádku. V tu dobu byla nicméně v Anglii premiérkou nějaká paní Thatcherová. Během týdne (!) vyplula z Británie postupně flotila 127 lodí a ponorek (včetně dvou letadlových lodí) vezoucí mimo jiné elitní jednotky Commandos a námořní pěchoty. Argentinci to měli k ostrovům 500 km, Britové asi 12.000. Long story short, 14.6.1982 dobyly Britské jednotky Port Stanley, Argentinci se vzdali a tato porážka způsobila definitivní pád vojenské junty v Argentině. Byl to jeden z posledních velkých konfliktů 20. století, kdy na obou stranách stáli vojáci v uniformách.

Na noc zastavíme na benzínce, jen se zařadíme vedle obřího kamionu, děti přelezou do postelí a je to.