Sanitární den v Texasu

Po 7.3. Rutherford Beach (Louisiana) - benzínka Pilot za Houstonem (Texas)

Ráno je děsná mlha a k tomu fouká. Vlhkost kondenzuje na protikomáří síťce v okně a kape mi na peřinu, Ráno se rozhlížíme o pláži. je dlouhá, ale ne nekonečně, parkuje tady asi 10 dalších aut, některá zřejmě delší dobu. Písek je pevný, dá se po něm jezdit (dle cedulek je to i oficiálně povoleno). jsou tam hromady mušlí, několik mrtvých krabů a jedna velká ryba. Na mělčině kousek od břehu je hejno pelikánů, racků a jiných mořských ptáků. V dálce na obzoru jsou vidět ropné plošiny.

Ráno byl na pláži zvláštní opar. Trvalo docela dlouho než se zvedl a vysvitlo slunce. Po chvíli se zase zatátlo, začalo foukat a tak jsme jeli pryč.

Voda nevypadá úplně čiště. Počasí je také nic moc a tak vyrážíme směrem na západ do Texasu.

Zvláštní černá oblačnost.

Oblastí se zřejmě před dvěma lety prohnal hurikán, některé domy jsou zničené a poškozen by zřejmě i jeden most místo, které jezdí trajekt (aspoň si to tak domýšlíme). Kolem rafinérií přejíždíme z Louisiany do Texasu, které o sobě dává vědět hned na první benzínce.

Jednu řeku jsme překonali na trajektu.

Vítejte v Texasu.

Člověk by neřekl, že podle benzínky poznáte, ve kterém státě USA se nacházíte. Texas ale poznáte určitě - tyhle výhružné samolepky zatím nikde jindy neměli.

Dětské hřiště u rafinérie.

Domečky na kuřích nožkách mají i v Texasu.

Před námi je Houston.

Jak už jsem psala několikrát - přejezdové a zařizovací dny jsou dost náročné. Vše je ještě náročnější, když nemáte ani na jenom telefonu žádná data. najít v takové případě pobočku vašeho operátora v cizím městě cizího státu není snadné. Najít prádelnu je téměř nemožné. Nakonec se nám ale podaří obojí. Ale stojí to hodně nervů, co si budeme povídat.

Máme ale fakt štěstí. Prádelna je vedle benzínky. Když pereme, Janek nabere benzín a vodu do tanku. Jako bonus za velkou útratu dostane poukaz na sprchu na benzínce zdarma. Neváháme a využíváme toho. Sprcha je obří i se záchodem a čistými ručníky. Postupně se všichni sprchujeme.

Umytí a vypraní pokračujeme dál na severozápad. Cestou se ještě stavujeme u jednoho z operátorů (opět to vyjde až na druhý pokus). Máme ale štěstí na rozumného asistenta v obchodě, který nám vysvětlí, že můj telefon (Samsung A50) byl nejspíš nově zařazen do kategorie “sunset”, což znamená, že už na něj nikdy žádná data nechytíme. Jinými slovy řečeno, je to už zastaralý typ a měla bych si koupit nový, abych vůbec mohla telefonovat. Ještěže má Janek v záloze starý iPhone 8, který do té příšerné politicky korektně pojmenované kategorie zařazen nebyl. Takže stačí přendat SIM kartu do něj a máme zase data. Hurá.

Tentokrát jsme prali i povlečení. Ještěže jsme čirou náhodou narazili na prádelnu s pračkami i sušičkami různých velikostí. To se nám v tomto případě moc hodilo.

Veřejná prádelna podruhé.

Po tom všem zařizování pokračujeme už jen chvíli dál po dálnici. Na první větší pumpě parkujeme mezi kamiony. Děti jdou hned spát, já píšu na blog a Janek si čte o válce na Ukrajině.

Spíme na benzínce Pilot vedlo těchto krasavců. Je tam překvapivě docela klid, záchody po ruce a bezpečno.