Druhý den v Arches
So 26.3 Willow Springs Road (severně od Moab) (Utah, USA)– Arches – Willow Springs Road (severně od Moab) (Utah, USA)
Vstáváme na naše poměry brzy. Už před sedmou. Janek je v setrvalém stavu. Dává si další mydocalm. Rozhodujeme se, že pojedeme opět do Arches na jedno místo a tam strávíme celý den. Janek bude moci ležet v autě, zatímco děti a já půjdeme na nějakou procházku.
Na téhle skále jsme celou noc stáli. Vypadá rovně, ale jsou v ní prohlubně, které jízdu značně komplikují.
Vybíráme parkoviště Devils Garden, které svou smyčkou zakončuje jednu ze dvou hlavních cest vedoucích parkem. Na místo přijíždíme docela brzy ráno asi v 8:30. Máme štěstí, že zaparkujeme na takovém menším parkovišťátku se záchody (jen pit toilets žádný turečák ke Kubovu zklamání).
Parkoviště Devils Garden (Čertova zahrada).
Dramatický začátek výletu.
Po snídani a kávičce se balíme na výlet. Musíme obejít celou smyčku parkoviště, abychom došli na začátek treilu. Cestou si s Kubou čteme na SPZtkách aut, z kterého státu, které pochází. Nejvíc jich je z Colorada nebo z Utahu, ale jsou tam i z Californie nebo Idaho.
Pine Tree Arch cestou k Landscape Arch.
Cesta vede mezi skalními stěnami. Dvě krátké odbočky nás zavedou ke dvěma obloukům, hlavní trasa míří k landscape arch, což je oblouk s největším rozponem na světě.
Selfíčko na výletě.
Landscape Arch. Fotili děty Jankovým mobilem.
Je teplo, až vedro. Slunce pálí. Kubovi se nechce chodit. Týna by zase ráda šla rychle a daleko. Joli potřebuje nutně na záchod a cestou žádný není. Dojdeme tedy k výhledu na oblouk, přečteme si informační cedule, kde se dozvíme, že v devadesátých letech se kus oblouku utrhl, a že brzy spadne nejspíš celý oblouk. Pak se otočíme a musíme se vrátit.
Vracíme se k autu. Jankovi ráno ještě něco ruplo v zádech, požádal o lék proti bolesti. Tak se trochu děsím, co bude. Ale léky zřejmě zabraly, není mu tak zle. Děti na něj naskáčou, mazlí se s ním a všichni společně řešíme úkoly ze sešitu. Jsou to vlastně krásné chvilky, když je otec rodiny znehybněn a je nucen se věnovat dětem.
Piknikiště v Devils Garden.
Když se rozhodneme, že je čas jíst, jsou všechny piknikové stoly ve stínu obsazené. Podaří se nám jeden přenést ze slunka do stínu vedle japonské rodinky. Najíme se. Opatrně a ve stoje se připojuje i Janek.
Společné řešeníjúkolů v sešitech.
To teplo dělá Jankovi vysloveně dobře. Rozhoduje se, že nutně potřebuje vidět další oblouk alespoň z dálky. Jedeme tedy k Delicate arch lookout a jdeme všichni společně pár desítek metrů k výhledu. Oblouk je kdesi v dálce. Dá se dojít přímo k němu (ideálně na východ slunce), ale je to nezáživná cesta, jak nám zdůrazňoval ranger.
Delicate Arch v dálce.
Delicate Arch v menší dálce.
Fotím Delicate Arch.
Pak už spěcháme k informacím. Musíme tam být do pěti, kdy zavírají, aby děti– za vyplněné úkoly v sešitech dostali krásné dřevěné odznáčky. Stíháme to jen tak tak. Je to dojemný obřad, kdy děti anglicky přísahají, že se budou starat o americké národní parky. Všechny odstanou odznáčky. Pak už se centrum pro návštěvníky zavírá.
Slavnostní přísahu pod vedením rangerky.
Jankovi je docela dobře. Teplo a léky dělají divy. Nabíráme ještě přes pětilitrové kanystry vodu do tanku. Děti ji nosí od kohoutku jak mravenečci. Kuba hlásí, že ztratil odznáček ve chvíli, kdy nikdo nemá sílu jej hledat. Doufáme, že budeme někde v autě.
Večeře těsně před západem slunce. Tentokrát parkujeme na prašné rovince.
Večerní kafe při západu slunce. Ty pohárky s obličeji máme oba dva :-) Jsou od In August Company, malého studia z Prahy 6, kde tvoří a nechávají české ruce vytvářet ty nejkrásnější věci.
Přejíždíme zase na naše kempoviště. Řídím já, naštěstí je ještě světlo a tak vybírám jiné místo – v oblasti, které je celá uměle srovnaná. I tak zaparkuji asi napotřetí (opět nás pozoruje jeden starší pán). Na klíny musí najet Janek.
Večerní relax u hnětení těsta.
Večer se všichni sprchujeme.