Celodenní balení

Ne 15.1. Vila Ikeburuko, Ikeburuko, Tokyo, 30 m.n.m. (Japonsko)

Ráno Týně nic není, teplota jí celý den nevyleze nad 37°C. I tak se ji snažíme držet, co nejvíc v klidu, což je v podstatě nemožné, protože ona neumí odpočívat a má potřebu pořád něco dělat.

My s Jankem skoro celý den třídíme věci a balíme je. Janek už v pátek donesl pošty dvě velké krabice a teď do nich skládáme věci, které chceme poslat domů do Česka. Zatímco já skládám, Janek studuje podmínky pro odesílání balíčků (jen je tedy studuje na stránkách DHL, místo na stránkách pošty). Po několika diskuzích se rozhodneme, že do jednoho z alíků dáme naše oblečení, ať už to nově koupené nebo to které si prostě chceme nechat, ale v Austrálii ho potřebovat nebudeme. Možná není úplně rozumné řešení ty věci posílat a vyšlo by levněji je vyhodit a koupit si v Česku nové, ale připadá nám to takhle správné. Krabici naplníme tak akorát. Do druhé z krabic na dno uložím pečlivě složené látky, přidáme keramické misky, papírnické zboží a spoustu dalších drobností až je krabice plně plná.

Tím, že jsme vytřídili věci na poslání, jsme protřídili i zbytek našeho majetku. Zítra toho už k balení moc nebude.

Po obědě vyrazí Janek zpátky na Shinjuku, protože tam v kavárně zapomněl moji novou řezací podložku. Děti a já se mezi tím různě poflakujeme a pak vyrazíme nejkratší cestou do obchodu pro večeři a hned zase zpět. Venku je už několikrát den nevlídné, upršené počasí a lezavá zima. Nic co by lákalo k procházce. Na začátku našeho pobytu v Japonsku jsme měli štěstí na krásné slunečné počasí, které zřejmě není takovým pravidlem, jak jsme se domnívali, ale i tady je stejně jako u nás v zimě spíš zataženo a nevlídno.

Janek během svých odpoledních pochůzek nechá vytisknout pár důležitých dokumentů (obvykle tiskneme letenky, doklady o rezervacích ubytování, nyní i víza do Austrálie, tohle všechno je potřeba u check-inu na letišti či u celníků při vstupu do země). Vytiskne mi i návod na vestičku, kterou chci uplést z koupených klubíček Týně a své kamarádce z Austrálie, kterou bychom chtěli navštívit, nechá vyvolat fotky z roku 2005.  Tohle vše je možné provést (asi) v každé pobočce Family marketu, což je jakási večerka, kde je lze koupit skoro všechno nejběžnější a nejpotřebnější zboží – kromě potravin i základní drogerii, oblečení (ponožky, spodní prádlo, tričko), papírnické potřeby a elektroniku. Takový malý zázrak se v Tokiu vyskytuje skoro na každém rohu.

Nic víc se dnes neděje. Šetříme síly na následující náročné dny, které budou opravdu náročné. Raději to tady shrnu – v pondělí se musíme vystěhovat z pronajatého domu den strávíme v muzeu, odpoledne se přesuneme na letiště a spát budeme v letadle cestou do Kuala Lumpuru v Malajsii. Celý následující den strávíme v Kuala Lumpuru a v noci z úterý na středu budeme v letadle, tentokrát mířícím směrem na Sydney, kde přistaneme ve středu ráno. Tím, ale naše přesuny nekončí, čeká nás ještě odpolední let ze Sydney do Gold Coast – turistického letoviska na jih od Brisbane. Tam už se jen přesuneme do hotelu. Následujícího dne si vyzvedneme terénní auto s kempingovým vybavením, které máme zarezervované na týden. Při našem prvním pobytu v Austrálii se nám totiž moc líbilo písečné ostrově Fraser Island, kam bychom se chtěli vrátit.

Poté, co si užijeme ježdění a stanování na ostrově Fraser, vrátíme terénní auto a přesedneme do „busíku“ jakési malé dodávky, která bude pohodlnější pro rodinné cestování. S busíkem plánujeme projet trasu Brisbane – Perth. Začátek bude poněkud uspěchaný – budeme muset rychle přejet do Sydney, abychom odvolili v druhém kole prezidentských voleb, poté se vrátíme kousek na sever do Newcastlu, pak přejedeme zpět do Sydney, odkud konečně na začátku února vyrazíme za naším australským dobrodružstvím.