Opravený notebook
Po 29.8. Ocean Drive – Beach House, Kartagena, 0 m.n.m. (Kolumbie)
Poslední dny mi splývají jeden s druhým. Trávíme většinu času v bytě, jen se chodíme koupat na střechu nebo nakoupit. Netrpělivě čekáme až si budeme moci převzít auto. Loď ho do Kartageny přivezla už v pátek nebo v sobotu, ale teprve dnes je pracovní den, úředníci začnou (snad) vyřizovat potřebné dokumenty a umožní tak převzetí auta. Předpokládáme, že ve středu bychom si auto mohli vyzvednout.
Ranní mazlení by mi šlo, vstávání už tolik ne.
Janek vezme děti na pláž, ale není to tam žádný zázrak. Aspoň jsem to tak pochopila. Dost lidí a ještě víc prodejců všeho možného, takže v podstatě každou minutu se jeden zastavil u Janka a dětí. To ten bazén na střeše, kam mohou jen obyvatelé našeho domu, je o dost lepší. Je to vlastně neskutečný luxus. Na střeše se člověk cítí tak nad věcí, izolovaný od všeho, co je dole. Když jsme hledali ubytování, volili jsme mezi třemi hotely – nakonec jsme vybrali tento, i když nebyl nejlevnější, právě podle bazénu, který na fotce vypadal, že končí v nebi.
Z toho čekání a nicnedělání jsem celá nějaká unavená a po obědě klasicky usínám. Místo, abych něco pořádného dělala, na hodinku a půl to zalomím. Je to ale jediná chvíle, kterou mám pro sebe a nikdo mne neotravuje tisícem a jednou drobností, se kterou potřebuje pomoct.
Odpoledne je potřeba něco vyřídit. Hlavním vyřizovatelem je Janek, asistentku mu dělá Týna. Berou si u hotelu taxíka, jedou do města a postupně vyřídí pár věcí – novou SIM kartu pro Janka a nechají opravit notebook.
S těmi SIM kartami docela bojujeme, ale myslím, že s touhle už to bude v pohodě. Možná bychom měli víc vyhledávat informace na internetu, někde to tam určitě bude napsané, ale nemáme sílu to hledat, takže postupujeme metodou pokus-omyl. Možná si ještě pamatujete, jak to bylo na dlouho, než jsme koupili SIM kartu od operátora Claro v Guatemale. Ta měla tu výhodu, na ní byl speciální tarif America sin fronteras (Amerika bez hranic), který měl fungovat se stejnými podmínkami ve většině zemí Severní, Střední a Jižní Ameriky, u vybraných aplikací se nepočítala spotřebovaná data (Instagram, Facebook, Waze, WhatsApp, ..), objem dat byl sice malý, ale cena za měsíc byla rozumná (150 Quetzalů čili asi 450 Kč). Později si podobný tarif pořídil Janek v Hondurasu (každá země má trochu jiné podmínky, ceny apod.). Všechno fungovalo skvěle, konečně jsme nemuseli po příjezdu do nového státu strávit půl dne kupování SIM karty. Samotná koupě není náročná, ale vybrat takovou SIM-ku, co má pro nás ty správné parametry, není otázka pěti minut. Problém s kartou byl ten, že jsme měli na ní zaplacený jeden měsíc a další se nám nepodařilo zaplatit. Platba totiž byla možná jen platební kartou vydanou ve Střední Americe. Takovou kartu pochopitelně nevlastníme. Takže tarif vypršel, pár dní byl Janek bez internetu, což nesl dost těžce, až tady v Kolumbii si zařídil nový, ještě výhodnjší tarif a rovnou zaplatil za ČTYŘI měsíce, abychom se vyhnuli obstrukcemi s placením. Předpokládáme, že ani za honduraský tarif se nám nepodaří zaplatit a budeme muset koupit novou SIM-ku i pro mne.
Janek s Týnou tedy nejdřív vyřídili Claro. Potom zašli do centra města, do uličky, kde byl jeden opravář notebooku vedle druhého. Postupně je oslovovali a ukazovali jim, co potřebujeme opravit. Až (nebo možná už) třetí z nich měl příslušný náhradní – nový displej. Notebook mu tam tedy na hodinu nechali, když se vrátili, nejen že tam byl opravář, byl tam i opravený notebook. Vlastně se tomu ani nechce věřit. (Notebook jsem nesprávně položila večer pod stůl a když jsem stůl sklopila dolů, kovová konstrukce stolu promáčkla v jednom místě jednom lehce plast z vnějšku. Stačilo to na to, aby se na obrazovce objevily černé „praskliny“, které se postupně rozšiřovaly. Poslední dny černé skvrny zasahovaly do míst, kde je často potřeba něco zaklikávat myší a velmi těžko se to dělalo takhle naslepo. Je tedy vlastně štěstí, že jsme delší dobu v Kartageně a můžeme takové věci vyřizovat. Od dneška by se mi tedy měly večer hezky psát deníkové zápisky na blog.
Opravář notebooků.
Kolumbijky.
Opravený notebook.
Jenže večer na blog nic nepíšu. Večer dočítám Dům krásy. Kniha je napínavá až do úplného konce a já si to čtení užívám. Nakonec si pak knihu ještě koupím v českém překladu, protože bych o ní ráda napsala samostatný článek doplněný fotografiemi těch kolumbijských reálií, o kterých se v ní píše.