Barevný soutok

Po 21.11. u silnice nad jezerem Lago General Carrera, asi 250 m.n.m. (Chile) - Mirador Cochrane, Cochrane, 192 m.n.m. (Chile)

Poslední dny nám přeje počasí, prší minimálně a často je nebe blankytně modré. Ráno klasika – Týna má on-line školu, i druhé děti se učí. Kuba smolí jednu stránku do svého deníku, což nás všechny pokaždé úplně vysílí.

Já dávám vařit fazole na patnácti-fazolovou polévku. Tady v Chile se luštěniny prodávají po kilech. Skoro všude jinde měli půlkilová nebo librová balení, ale tady je prodávané množství příliš velké na to, abych koupila několik druhů a směs fazolí bohužel nemají. Vařím polévku pokaždé maličko jinak, ale zrovna tahle z bílých fazolí se nepovede tak, jako jindy. Myslím, že jí chybí chuťová hloubka daná použitím více druhů fazolí a jiných luštěnin. Není to prostě ono.

Kolem jedenácté vyrážíme na trasu, jenže silnice není v nejlepší stavu (i prašné cesty mohou být velmi kvalitní nebo samá díra), musíme jet pomalu. Na oběd zastavíme na plážičce pod oranžově natřeným železným mostem. Dáváme si polévku a k ní pizza motance a sýrovou pletýnku, kterou jsem včera upekla. Joli prohlašuje, že ta pletýnka chutná úplně jako sýrový rohlík od Vietnamců a že ji mám péct častěji. To je velká událost, když Joli nějaké jídlo opravdu pochválí, protože obvykle jen řekne něco jako: „Čekala jsem, že to bude ještě horší.“  nebo „Dá se to jíst.“

Pak zase jedeme a zase různě krátce zastavuje.

Pak jednou zastavíme na delší dobu u soutoku dvou řek, vůbec to nebylo v plánu, ale nakonec je to krásná zastávka. K soutoku je to od silnice asi 400 m. Když tam dojdeme a janek vše nadšeně fotí, dojde mi, že ty to bylo super místo na dronování. Zatímco se Janek vrací pro dron, my s dětmi pozorujeme proudění vody. Kuba do řeky hází jeden klacek za druhým. Je zajímavé sledovat, jak voda klacek unáší – nejdřív pluje pomaličku, někdy se i jen tak točí dokolečka v zátoce, ale když jej nakonec strhne proud, klacek prosviští peřejí rychlostí blesku. Chvíli po nás přijel autobus Francouzů, kteří jsou u soutoku s námi.

Soutok dvou řek Rio Baker a Rio Neff z leteckého pohledu.

Rio Baker je největší chilská řeka z hlediska objemu vody, která jí protéká. Řeka vytéká z jezera Bertrand, které je napájeno jezerem General Carrera. Rio Baker teče podél východní strany Severního patagonského ledového pole a ústí do Tichého oceánu, poblíž města Caleta Tortel. Řeka tvoří deltu, rozdělující se na dvě hlavní ramena, z nichž pouze to severnější je splavné. Charakteristickou tyrkysově modrou barvu řeky má na svědomí drobný ledovcový prach.

Voda v řekách, které tečou od tajících ledovců obsahuje malé částičky hornin, které ledovec při své cestě údolím bere s sebou. Tyto částečky odrážejí modrou část slunečního záření, což vodě v řece nebo jezeře dává nádhernou modrou barvu. Někdy taky ne a pak je řeka takové šedivo-béžová.

K večeru dorazíme do Cochrané – malého městečka s dřevěnými domky a pravoúhlými ulicemi. Nakoupíme v potravinách. Mají tam několik druhů čerstvého pečiva, dokonce ji jedny celozrnného housky. Pečivo a chutné uzeniny (salámy, šunky, párky) přivezli do Chile němečtí emigranti. Jsme jim za to vděční. Hlavně ty uzeniny, které jsou podobně ochucené jako naše české, jsou tak trochu zázrak.

Na noc zastavíme na výhledu na městečku, za obřími písmeny COCHRANE a pod chilskými vlajkami. Kromě nás tu jsou i dvě další auta. Já se jdu večer projít, chodím po městě skoro hodinu, kochám se dřevěnými domečky, předsazenými okny, perníkovými chaloupkami i rozkvetlými zahrádkami. Kvetou tu stejně jako u nás pivoňky, kosatce i růže.