Zasloužený odpočinkový den
Út 7.3. Bromus Dam Campground, Coolgardie-Esperance Highway, (Western Australia, Austrálie)
Dny, kdy jsme přejížděli planinu Nullabor, byly náročné. Nepřipadaly mi ani trochu dobrodružné, spíš takové dlouhé, nudné, vyčerpávající. Krajina za okny busíku se téměř neměnila. Dokonce často nebylo třeba ani točit volantem – projeli jsme nejdelším úsekem zcela rovné silnice, který měřil 90 mil (147 km). Kromě nabírání benzínu a jídla nebyl v podstatě žádný důvod, proč zastavovat. Je na čase si odpočinout než se vydáme dále na západ.
Ráno kolem auta pochoduje hejno kachen (indických běžců ?). Nemám, co dělat a tak se jdu podívat na přehradu, která by tu měla být. Není nijak velká – trochu větší než hasičský rybník. Na břehu je malá loďka bez vesel či pádel. Joli s Kubou se jí zmocní a pomocí dvou delších větví, která používají částečně jako bidla a částečně jako pádla, plují po vodě, zatímco já se trochu protahuju a po očku je sleduju.
Kolem desáté vše sbalíme a přejedeme 30 km zpátky do vesnice Norseman. Mohli bychom pokračovat dál na jih do přímořské Esperance, ale bojíme se, že je to tam příliš turistické. Vrátíme se tedy raději na naše místečko u toalet. Je tam příjemný stín, zelená tráva, piknikový stůl. Je tam i veřejná prádelna, kde vyperu jednu pračku prádla.
Po obědě vezme Janek děti na koupaliště, které je dnes otevřené. Já si uvařím kafe, stáhnu si další audioknihu a e-knihu od Robert Galbraita a pak se vrhnu na blog. Několik večerů po sobě jsme neměli pořádný signál, nebylo možné postovat. Využívám tedy 4G dat a postupně nahraju pět článků. Holky dnes mají on-line hodiny. Když jim skončí i poslední, sluníčko zrovna zapadá. Naskočíme zase do auta a přejedeme na naše místečko u přehrady.