Velmi dlouhý přejezd

St 27.4. Green Valley přejezd k Joshua Tree– Indian Cove Campground, Joshua Tree NP (Kalifornie, USA)

Spali jsme na krásné místě, ale jak jsme přijeli až za tmy, tak jsme o tom nevěděli,

Večer jsme dorazili už za tmy, takže teprve ráno si můžeme užít výhled na Zelené údolí. Bohužel je trochu opar a oceán za ním není vidět (nebo možná je vidět, ale splývá s modrou oblohou). Zatímco my ostatní chystáme auto na odjezd, Týna běhá. Podle včerejšího plánu „chvilek pro sebe“ by měla Joli půlhodinku v čase Týnina běhání, ale není to moc praktické. Takže to musíme zrušit a přehodnotit. Je potřeba, aby Joli ráno utírala nádobí a doplňovala vodu do lahví.  

Učesaná Joli.

Jen co Týna doběhá, vyrážíme na cestu. Dnes nás čeká několik hodin jízdy, víc než obvykle. Po čase zastavujeme na benzínce na oběd. Já umíchám těsto na kváskový chleba a nechám kynout ve formě.

Jedeme dál. Po čase zastavujeme ve Walmartu. Před vjezdem do dalšího národního parku nutně potřebujeme nakoupit. Musím nás pochválit – sice nám to pořád trvá strašně dlouho, ale už to nějak lépe zvládáme. Využíváme toho, že jsme na wifi, a stahujeme si do mobilů off-line mapy Mexika a aktualizujeme mapy Kalifornie.  Já si taky nahrávám nějaká zdravotní cvičení. Mohla jsem to udělat v Česku, ale neměla jsem na to síly.

Na wi-fi stahujeme mapy a cvičení.

Na to Mexiko se musíme připravit. Bude to tam jiné než v USA. Máme plánu si odpočinout na Baja California, což je ten dlouhý polostrov na západní straně Severní Ameriky. Ideálně v kempu u pláže, s teplými sprchami a s wi-fi. I když podle toho, co jsem zatím nastudovala v iOverlanderu, je to asi naivní představa. Potřebujeme zůstat pár dní na jednom místě, abychom se mohli s dětmi učit, dopsat nějaké články na blog a trochu si vydechli. Poté bychom chtěli zkusit, jestli nás nepustí znovu do Států. Máme totiž jen krátká devadesátidenní víza. Měli jsme zažádáno o delší, ale pohovor byl kvůli kovidu zrušen (ale peníze, které jsme zaplatili si nechali). Kdyby nás pustili ještě jednou do Států, zamířili bychom rovnou na sever do Kanady, tak strávili měsíc a pak se přes Státy vrátili do USA. Když tenhle plán nevyjde, zůstaneme v Mexiku a postupně budeme směřovat na jih Jižní Ameriky. Ale víc bychom si přáli jet do Kanady.

MOje půlhodinka pro sebe - zdravotní cvičení při obědové pauze na benzínce. Jak tak koukám na fotku, vidím, že bychom měla být méně prohnutá v zádech.

Nákup proběhne v poklidu. Když ho vyskládáváme do auta, dávám mírně péct mírně překynutý chléb. I tohle operace proběhne v klidu. Děti během ní sedí na lavičce ve Walmartu, hlídají mobily, na které se stahují mapy. Když je vše na místě, chleba upečený a mapy z většiny postahované, vyjíždíme. Pořád máme většinu cesty před sebou a to už je přitom pět hodin.

Peču chleba a měřím teplotu uvnitř. Jen ještě vědět, jaká má vlastně být :-)

Upečeno. Zakrojili jsme ho až o dva dny později, ale pořád byl chutný.

Jedeme po dálnici. Po obědě jsem se s dětmi učila na zadním sedadle, ale teď už sedím vepředu. Janek se zrovna zmiňuje o tom, že kousek na východ od nás (kousek rozuměj asi 100 mil) je Údolí smrti, když na značce uvidíme „Borax Road.“

Odbočíme na ni, fotíme si různé cedule a já mám úplné záchvaty smíchu, když vidím ty vtipné kombinace „Boron“ a „Twenty mules team.“ Před odjezdem na tuhle cestu jsem pracovala v Ústavu anorganické chemie AV ČR, kde jsme měli oddělení Syntéz, kde se zabývali syntetizováním nových sloučenin chemického prvku bor, anglicky Boron. Tento prvek se v přírodě vyskytuje především ve sloučenině, které se říká borax. Právě borax se těšil v Údolí smrti a do civilizace se vozil na vagónech tažených dvaceti mulami. Proto ten Twenty mules team.

Chvíli tam jezdíme, fotím z okýnka nejrůznější cedule, továrnu, informační centrum. Nakonec zastavujeme na benzínce, Janeku kupuje nějaké brambůrky (to je snad potřetí co jsme na cestě) a pak už se vracíme na dálnici a pokračujeme dál. Ještě stavíme na jiné benzínce, tentokrát na hotdogy k večeři. Je už skoro tma, před námi ještě kus cesty, děti si pouštějí vzadu film a já píšu do wordovského šuplíku zápisky na blog.

Do kempu v NP Joshua Trees dorazíme po desáté. Děti a já skáčeme do postelí, Janek jde fotit noční nebe.

Psaní zápisků cestou.