Trajekt
So 12.11 pláž v Reserva de la Biósfera Bosque s Templados Lluviosos, 0 m.n.m. (Chile) – trajekt z Puerta Montt do Chaitén, 0 m.n.m. (Chile)
Pořád mi to připadá jako takový malý zázrak, že si jen tak parkujeme na oblázkové pláži a v moři kolem se prohánějí stáda delfínů. Po ránu si ve vodě dokonce hrají – mláďata vyskakují až nad hladinu.
Ráno máme standartní program – holky se učí, Kuba si píše deník. Pak začne Joli tlačit, že bychom měli odjet. Čeká nás totiž noční přejezd trajektem z Puerto Montt do Chaiténu, trajekt odjíždí ve 23:00 a my máme být v přístavu dvě až tři hodiny předem. Joli je nervózní, že to nestihneme. Takže už před po desáté opouštíme naši pláž a míříme po stěrkové cestě podél pobřeží k molu, od kterého odplouvá krátký trajekt. Cestou se kocháme krásou okolní krajiny, rybářských lodí a dřevěných domečků.
Oběd polévku s chaluhou si dáme na krátkém trajektu. Jankovi to nestačí a tak si v jednom podniku na druhé straně zálivu koupí nějaké empaňády – dvě s mořskými plody a jednu s chobotnicí pro sebe a jednu s masem pro Kubu.
Co to vlastně jsou ty empaňády? Píšu tady o nich už od Kolumbie (i když si myslím, že tu úplně první a nejdražší jsme si možná dali už v San Francisku), ty peruánské jsem zrovna nechválila a teď o nich píšu znovu.
Empaňády jsou takové kapsy z těsta plněné nějakou náplní. Vysledovala jsem, že v různých zemích je připravují různým způsobem a podle toho i různě dobře chutnají. V Kolumbii bylo těsto z kukuřičné mouky a hotová kapsa se smažila v hluboké vrstvě oleje. Náplně byly obvykle na výběr dvě – carne (mleté hovězí maso smíchané s rýží a klidně i zeleninou – hrášek, mrkev, kukuřice) nebo pollo (kuřecí maso – to miloval Kuba). Obě varianty byly chutně, ale nijak výrazně nebo pálivě ochucené. Stejně jako později v Peru se empaňády prodávaly už hotové, bývaly vystavené v prosklených vitrínách před obchodem.
Empaňády v Peru se připravovaly z pšeničného těsta a pekly se v troubě. Náplní bylo na výběr víc – hovězí nebo kuřecí maso nebo šunka a sýr. Hovězí maso bylo nejspíš uvařené a nakrájené na kousky a nebylo nijak zajímavě ochucené. Těsto bylo spíš tvrdší a suché. Ani varianta se šunkou a sýrem nás nijak nezaujala. Celkově nic moc.
Chilské empaňády jsou zase trochu jiné – jsou pšeničné, ale smaží se, což jim dává lepší chuť (a taky víc kalorií). Zajímavé je, že empaňády se smaží až po objednání, takže si na ně musíte počkat, s čímž je třeba počítat. Janek si oblíbil ty mořskými plody, které tu prodávají často u pobřeží. Z té dnešní chobotnicové u opravdu vypadl kousek chapadla i přísavkou :-) Kuba si objednal masovou – ta byla opět s krájeným hovězím (čili nic moc), Joli si jednou dala sýrovou a moc si ji pochvalovala – sýr byl krásně rozteklý.
Konec gurmánského okénka. Tedy ještě ne – recept a hlavně další spoustu zajímavých informací najdete ZDE. Recepty najdete také TADY nebo i TU. Pokud chcete tu správnou mouku na kolumbijský typ, tak tu koupíte TADY a usmažíte je podle TOHOTO receptu.
Posilněni empaňádami pokračujeme od krátkého trajektu k Puerto Montt, kde se marně snažíme najít sprchy. Bohužel na obou benzínkách, kde jsou běžně k dispozici, je zrovna rekonstruují. Takže jen dobereme naftu a vodu, pak nakoupíme pár drobností v supermarketu a zamíříme do centra města. Zaparkujeme a jdeme se krátce projít, chvílemi prší víca chvílemi skoro neprší. Já bych nejradši zapadla do nějaké hezké kavárny, ale žádná se mi nelíbí. Nakonec najdeme otevřený barber shop a necháme Kubu zase jednou ostříhat. K večeři si koupíme něco u stánku.
Hlavně Janek a Joli jsou už nervózní, abychom ten trajekt stihli. Takže přejedeme do přístavu, stoupneme si mezi auta do první řady a pak tam až do jedenácti čekáme než na nás dojde řada a budeme moci najet na trajekt. Děti v tu dobu až dávno spí – Týna v kabině a Joli s Kubou na rozložené spodní posteli. Naštěstí nikomu nevadí, že jsme v autě. Obvykle to totiž na trajektu není možné. S Jankem vše, co nejtišeji přeskládáme. Pak si lehneme na horní palandy, ale jak se moře trochu houpe, necítím se tam vůbec dobře. Podvědomě se bojím, že budou velké vlny, bude to s námi hodně házet a postel se mnou utrhne. Takže si lehnu dolů mezi děti (a riskuji, že se postel urve s Jankem a nás všechny tři pod ním to přizabije).
