Torres del Paine – I

Pá 2.12. Laguna Amarga,  vstup do NP Torres del Paine, 73 m.n.m. (Chile) – Visitor Center, vstup do NP Torres del Paine, 38 m.n.m. (Chile)                                                                                     

Ráno se všechny děti těší na pytlíček z adventního kalendáře – holky na šifru, Kuba na sladkost. Joli pak celý den mluví o tom, jak se na těší na další den na to luštění.

Počasí je dnes nic moc, střídá se pršení a zataženo, je chladno, fouká a nám pořád ještě není dobře. Janek vypadá dost blbě, mne bolí na prsou a po snídani raději ještě s Joli usneme. Teprve v deset se vyhrabeme s peřin. Dám si kafe a konečně můžu fungovat. Ranní ptáče z mne asi nikdy nebudu, při nemoci už vůbec ne.

Rangerům u jejich stanice ukážeme vytištěné lístky s QR kódem, ti je naskenují a my máme 72 hodin na národní park Torres del Paine. Těšili jsme se na jednodenní, půldenní nebo aspoň hodinové treky, ale je nám tak slabo, že je jasné, že dál než na záchod z auta nedojdeme. Počasí je navíc celý den nevlídné, chvílemi sice vysvitne sluníčko, ale štíty hor zůstávají v mracích celý den.

Torres del Paine je jeden z největších chilských národních parků, který byl v roce 1978 prohlášen za biosférickou rezervaci UNESCO. Na východě hraničí s argentinským národním parkem Los Glaciares. V nejvyšších partiích parku se nachází část Jihopatagonského ledovcového pole. Ročně jej navštíví skoro 100 000 turistů. Na mnoha desítkách kilometrů cest v nadmořských výškách od 50 do 3000 metrů lze vidět pštrosy nandu, lamy guanako či kondory. Dne 17. února 2005 v parku způsobil český turista Jiří Šmiták svou neopatrností a souhrou nešťastných náhod při manipulaci s benzínovým vařičem rozsáhlý požár a událost byla značně medializována. Zasaženo bylo skoro 6 % chráněného území, muselo být evakuováno přibližně 100 osob. Na obnově požárem zničené části parku se podílelo i Česko.

Shořelá část parku se dodnes nezotavila. Nutno dodat, že v Torres del paine hořelo v tomto tisíciletí dvakrát.

Pomalu, co nám to prašná silnice s korugacemi dovolí si to šineme parkem. Trochu mi svou dispozicí připomíná oblast kolem hory Ausanagate v Peru. Dominantní masiv hory obklopený menšími kopečky, ale bez dalších hor na dohled. Kolem Ausanagate vedl trek pro pěší, kolem Torres del Paine je prašná cesta pro auta.

Pořád hrozně fouká, docela mne to děsí. Na malých blankytně modrých jezerech se dělají vlny jako na moři. A autem to hází. V iOverlanderu je na jednom místě v mapě červený vykřičník, protože tam fouká takový vítr, že rozbíjí okna a převrací obytňáky na bok. Na tomhle místě taky zastavíme, fouká a prší, dojdeme si na záchod a pak jedeme raději pryč.

Celý den jen sedíme v autě, koukáme ven, učíme se, válíme se, spíme a jen trochu přejíždíme. Navíc nejsou síly. Dala bych si nějaké ovoce nebo zeleninu, ale všechno nám zabavili na chilské celnici a nebylo, kde koupit náhradu. Tady v parku jsme rádi, že si koupíme sendvič, ale kupodivu ho nikdo nesní. Nikdo nemá moc chuť a hlad.

Jsem z místa nějak zklamaná, asi je to tou nemocí a tím počasím a chilským přístupem, přitom je to opravdu krása. Místo aby vypadala až děsivě temně. Voda v jezerech je neuvěřitelně blankytně modrá, i když je zataženo a vlny mají bílé hřebínky.  

Odpoledne zastavíme před hlavním rangerskou stanicí a už tam zůstaneme na noc. Ani tady nemají na rozdávání či na prodej žádné mapky. Jen malé muzeum, toť vše. Můžeme ale zdarma přespat a využívat jejich toalety.

Celý zbytek dne pokračujeme ve válení a učení. Večer si pustíme další díl Kouzelného kalendáře, děti poznamenají, že ty kapitoly v audioknize se jim zdají kratší než ty kapitoly, co jsme jim četli my.

Já jsem po dlouhé době zase začala trochu číst knihy na čtečce. Našla jsem tam dvě od Petry Soukupové (K Moři, Zmizet). Tu první jsem zhltla za dva dny, tu druhou hltám teď. Nedá se od nich odtrhnout, je těžké přestat číst a začít vnímat něco jiného. Po dočtení musím pořád myslet na to, co jsem přečetla. Jak by vypadala naše rodina, kdyby ji popsala Petra Soukupová? Také se tak míjíme? Asi budu muset přestat číst, jednak to není dobré pro zbytek rodiny, protože se jim nemám chuť věnovat, jednak mi to nedělá dobře.