Todos Santos

Pá 20.5. Playa Tecolote, severně od La Paz  (Baja California, Mexiko) – Playa San Pedrito, jižně od Todos Santos (Baja California, Mexiko)

Po třech nocích opouštíme pláž Tecolote a vyrážíme na jih.

Už jsme si zvykli, že v noci zase strašně hrozně moc fouká, ale dnes se na rozdíl od předchozích dní vítr ráno neutiší a stále fučí a fučí, přičemž občas přijde poryv větru, který zvedne písek a foukne vám jej přímo do očí. Na pláži se prakticky nedá být a koupat v moři se taky nikomu nechce.

Balíme všechny věci, loučíme se s Kanaďany a opouštíme krásnou pláž Tecolote. Máme namířeno na úplný jih Kalifornského poloostrova, jehož špička leží pod Obratníkem raka v tropickém pásmu. Dálnice tam tvoří smyčku, kterou chceme během následujících tří dní objet a zastavit se v několika městech a přespat na plážích. Poté se chceme na jednu nebo dvě noci vrátit k La Paz do kempu Campestre Maranatha, abychom se tam připravili na přejezd trajektem do Mazatlanu.

Cestou potřebujeme nabrat vodu, zastavujeme tedy u jedné z vodáren. Je šikovně vedle supermarketu a ještě šikovněji vedle stánku s tacos. Je čas oběda, takže si každý dáváme dva tři kousky. V nabídce jsou neuvěřitelné čtyři druhy masa – vše vepřové, ale různě kořeněné a různě připravené. Janek kupuje od každého druhu jeden kousek na ochutnávku. Velmi mne překvapí ty světlé kostičky, ale nakonec dá přednost trhanému masu zbarvenému do hnědo oranžova, protože mi vyhovuje tahle úprava masa. Pánovi dojdou tortilly, a tak pošle svoji tetovanou kolegyni do supermarketu pro další várku. Moc mi chutná ta jeho bílá omáčka, která podle chuti obsahuje čerstvý koriandr, česnek a jak se chvíli dozvím ještě jeden druh chilli papriček.

Do městečka Todos Santos dorazíme kolem druhé odpoledne. Zaparkujeme a zamíříme do surfařského obchodu, co kdyby tam měli paddleboardy. Mají tam všechno možné, ale to, co bychom potřebovali nemají.

Todos Santos na nás působí přívětivě, lehce historicky a příjemně turisticky. Je tam takový příjemný poklid. Poprvé, co jsme v Mexiku, se setkáváme s obchody se suvenýry. Postupně si je procházíme a kupujeme si nějaké drobnosti – holky maličké panenky (Justýnka se na ně speciálně doptá) a Kuba sádrovou lebku.

Podobné kachličky má moje sestra za kuchyňskou linkou. zamilovala se do nich ve Španělsku, ale s ohledem na cenu si koupila právě ty mexické.

Díky Mexikopedii Evy Kubátové víme, že na dvou obrázcích je Panenka Maria Guadalupská.

Po nějaké době nasedáme do auta a míříme na pláž, kde bychom chtěli přespat. Vybrala jsem jednu jen kousek za městem, nechceme už jet nikam daleko. Mělo by to být místo, odkud ráno vyjíždějí rybáři na lov a odpoledne se připlouvají zpět. K pláži přijíždíme kolem čtvrté. Rybáři už se vrátili z lovu, pláž je plná pelikánů a racků. Jedna skupinka rybářů váží ryby v bednách, ptáme se jich, jestli si můžeme nějaké koupit. Vypadají trochu zaraženě, ale ten nejodvážnější z nich nám nabídne podivnou placatou rybu – prý je to halibut. Přijde mi moc velká, chtěla bych nějakou menší, klidně dva kousky. Ale to se nějak ztratí v překladu a nakonec kupujeme za 300 pesos (asi 350 Kč) rovnou dvě ty placaté ryby.

Jeden z rybářů nám z nich na pláži, kde jsou nato připravené pevné dřevěné stoly, připraví krásné filety. Začne tím, že si brousí jeden velký nůž o druhý velký nůž, působí to na mne výhružně, skoro jako v nějakém hororu.  Ten se ale naštěstí nekoná, během dvou minut jsou ryby krásné čisté filety, které mi vloží hrnce a já v rukou cítím, že jsou to minimálně dvě kila masa. Když později googlíme cenu za kilo halibutu, dozvíme se, že kilo toho levnějšího grónského stojí 1000 Kč.

Janek a děti ještě chvíli pozorují a fotí dění na pláži. Rozhodujeme se, že tady spát nebudeme a vyrážíme na druhou nejbližší pláž – San Pedrito. Po odbočené z asfaltové dálnice vede cesta mezi poli, kde se pěstují pálivé zelené papričky, pak pokračuje mezi bambusem a palmami až končí na pláži. Docela dlouho hledáme vhodné místo k zastavení.

Grilovaný halibut (platýz) ochutcený jak jinak než limetkami.

Zatímco se jde Janek s dětmi kouknout na pláž s mohutnými vlnami, já poklízím a chystám k večeři zeleninu. Janek pak griluje ryby, které jsme koupili. Jen jsem maso osolila, opepřila a položila na něj maličké kousky másla. Nikdy jsme ještě halibuta česky platýze) neochutnala, tak vůbec nevím, co mám čekat. Jsem příjemně překvapená, maso je vynikající i jen tak lehce ochucené a zakápnuté šťávou z limetky. Dvě ryby jsou tak velké, že je budeme mít na třikrát. Tolik dobrého jídla, za tak málo peněz. Přijde mi to neuvěřitelné.