Dinosauří muzeum

Čt 8.12. benzínka, Trelew (Argentina) - pláž za Puerto Madryn, 5 m.n.m. (Argentina)

Poslední dny jsme najeli na tento denní režim – dopoledne domácnost, škola a zařizování, po obědě delší přejezd, večeře a pak v případě potřeby ještě delší přejezd nebo už je popojet na místo na spaní.

Dneska je to ale všechno trochu jinak. Noc jsme strávili na benzínce, kde nechceme být celé dopoledne. Vymyslela jsem tedy, že přejedeme na pobřeží k malému muzeu mořských zvířat, kde bychom se dozvěděli něco o všech těch tučňácích, lvounech a velrybách. Dojedeme tam a mají zavřeno. Asi ještě nezačala turistická sezóna a nikdo by tam nejezdil.

Rozhodli jsme se z časových důvodů vynechat turistickou přírodní rezervaci Peninsula Valdés, což je poloostrov, kde to dost žije – na pobřeží se vyskytují tučňáci, lvouni i rypouši, v moři se prohánějí velryby a kosatky. Byla by to docela velká zajížďka – 140 km tam a to stejné zpět. Většinu zvířat už jsme viděli – tučňáky před pár dny, lvouny taktéž, rypouše v Kalifornii, velryby v Ekvádoru a kosatky v mořském akváriu v San Diegu v Kalifornii. Na Peninsula Valdés by to možná bylo lepší, ale asi bychom si to nedokázali dostatečně užít Takže jsme se rozhodli tohle místo vypustit a raději v klidu dojet k Montevideu, kde budeme balit naše obytné auto a předávat ho do přístavu.

Tohle maličké mořské muzeum nám tedy nevyšlo, ale v záloze jsem měla druhé – Museo Paleontológico Egidio Feruglio - MEF -velké paleontologické muzeum v centru města Trelew. Tam otevřeno mají. Zkoukneme film a pak si projdeme celé muzeum plné dinosauřích koster.

Pohled do muzejní archeologické laboratoře.

Nakoupíme v supermarketu Carefour, který je sice obří, ale skoro nic tam nemají. Ani hezké kuřecí maso, ani čínské nudle, ani plážové pantofle. Jen tam je dlouhatánská fronta na pokladny. Tak dlouhou jsme ještě nikde neviděli a tady jsou rovnou dvě takové. Zaplatíme částečně hotově a částečně kartou. Nedaří se nám nikdy vyměnit dolary za argentinská pesa. Na benzínce to obvykle Janek nějak zvládne domluvit, že platíme dolary (z důvodu výhodnější kurzu, ten oficiální, který se používá při platbě kartou, je velmi nevýhodný), ale nemáme žádnou argentinskou hotovost.

Na výjezdu z města se ještě vyfotíme u obřího dinosaura. Jedná se o druh  Patagotitan Mayorus, což byl největší suchozemský tvor, který kdy žil na Zemi. Žil tady v Patagonii.

Odpoledne ujedeme pohodových 250 km a zastavíme ve městě Puerto Madryn na pláži. Je tam neskutečné vedro – tachometr ukazuje 35°C a v budce ve stínu naměřím 34. Překvapivá změna oproti jižní Patagonii, kde nám bylo skoro pořád trochu zima (a nebylo to jen tou nemocí, spíš tím větrem, který fučel prakticky bez ustání).

Já klasicky vařím (boloňskou omáčku), Týna cvičí, Kuba kope a Joli s Jankem se vydají hledat otevřené copy centrum. Je zase potřeba něco vytisknout do školy. Bohužel najdou jen dvě zavřená, ale objeví obchod s pohledy a samolepkami.

Zvláštně sjeté pneumatiky.

Tak už i druhé zadní dveře se poškodily silným větrem. Naštěstí je oboje Janek opravil prkýnkem. Stejně jako kdysi v Mexiku ovíněný Američan Randy.

Když mám omáčku hotovou a postavím na plotnu hrnec s vodou, vedle něj nachystám pytlík těstovin a vyrazím se projít na chvíli po pláži. Těstoviny zvládne uvařit i Janek, který se mezitím vrátil. Joli zadám za úkol nakrájet sýr (kupujeme obvykle nějaký tvrdý plátkový. Když je potřeba na těstoviny, tak ho pak krájíme).

Na pláži je spousta místních lidí. V Kataru se letos hraje mistrovství světa ve fotbale a tady v Argentině to dost prožívají. Je skoro půlka prosince, ale skoro nikde není žádná vánoční výzdoba, místo toho všude visí světle modro – bíle pruhovaná argentinská vlajka, pouťové balonky v příslušných barvách. Fotbalisti jsou na krabičkách s čajem i na pytlících chipsů. Oblečení do dresů chodí všichni – ženy, muži, děti, batolata i psi.  Takže i na pláži je spousta lidí v dresech.

Z procházky po pláži si odnáším dva postřehy:

1.      V Argentině se nosí plavkové kalhotky brazilského střihu.

2.      Všichni tady pijí čaj maté.

Který národ nosí v pětatřicetistupňovém vedru na pláž termosky s horkou vodou? ten argentinský.

Kožené pouzdro na termosku a další potřeby na přípravu čaje maté.

Po večeři přejedeme kousek za město. Nechci Kubovi slibovat, že tam budou písečné duny a on se to těžce nese. Naštěstí tam duny jsou, trochu zarostlé trávou, ale na kopání to stačí. A tak Kuba kope a kope, dokud ho nezavoláme, že je čas jít spát. Před spaním posloucháme několik dílů Kouzelného kalendáře.

Kuba prohlásí: Stejně, Bůh mi stvořil duny.