Týdenní nákup

Čt 30.3. benzínka PB, Carnarvon (Western Australia, Austrálie) – 320 km – RAC Exmouth Cape Holidy Park, Exmouth (Western Australia, Austrálie)

Před námi je přejezd k Nigaloo Reefu (korálovému útesu). Janek nám tam naplánoval pět nocí po sobě na velmi prostých tábořištích, předtím sice budeme dvě noci v karavan parku v Exmouthu, ale všichni nás varují, že tam je hrozně draho a že je potřeba nakoupit už tady v Carnarvonu. Takže dnes nakupujeme.

Zajedeme na parkoviště před Woolworthem, kde se to ve všední den dopoledne hemží Aboridžinci, nejen dospělými, ale i dětmi školního věku. Chodí bosky, jsou neupravení, chovají se hlučně. Jedna žena volá z telefonního automatu (něco takového tady v Austrálii ještě opravdu existuje) a křičí do sluchátka velmi nahlas.

Nakoupit jídlo na více než týden pro nás pět není jen tak. Vím, že bych si měla napsat seznam jídel, která chci vařit a potřebné suroviny, ale stejně to dělám všechno od oka a podle nabídky v obchodě. Některé potraviny už jsem se v Austrálii naučila kupovat a vím po čem sáhnout (jaká šunka chutná Kubovi, který tvrdý sýr je nejlevnější, že mají japonské nudle, na které si děti zvykly v Japonsku a v tom horku nám chutnají víc než těstoviny), ale třeba s ovocem a zeleninou a masem stále trochu váhám. Máme moc malou ledničku na to, aby se nám tam vešlo ovoce. Vše tedy skladujeme v bedně mimo. Obvykle to není problém a vše vydrží čerstvé několik dní, ale v tom místním vedru to asi bude jinak.

S masem je to tak, že bývá jinak porcované než u nás – Kuba miluje pečená kuřecí stehna, ale zrovna celá stehna tady moc nemívají – jen stehenní řízky nebo paličky. Hovězí to jsou hlavně steaky. Nabídka vepřového je žalostná – obvykle jen velké kusy na pečení a pak tenké plátky. Klokanní maso děti nechtějí. Z ryb kupujeme jen lososa (toho mají australského). Krůtí maso jsem v nabídce ještě nezahlédla.

Snad všude jsou různé připravené masové výrobky na barbecue (grilování) – placičky na hamburgery, grilovací klobásky ze syrového masa, všelijaké párky, ale i ty jsou syrové. Myslím, že Jankovi se musí stýskat po dobrých českých klobásách a dětem chybí obyčejné párky. Uzeniny měli dobré v Chile, kam je dovezli němečtí imigranti.

V tomto supermarketu je nabídka masa menší než obvykle – nakonec vezmeme dvoje grilovací klobásy, připravené kuličky z mletého masa, placky na hamburgery a jeden steak. V mrazáku mám ještě zmražená kuřecí prsa. To nám bude muset stačit. To nám bude muset stačit na týden stačit, víc by se nám stejně do naší malé a špatně chladící ledničky nevešlo.

 Problém je trochu v tom, že naše auto je malé, naše lednička malá a špatně chladící a taky, že tu stále máme tu myš.

Na odpočívadle potkáváme uklízecí četu - díky min je každé odpočívadlo čisté, uklizené s doplněným toaletním papírem.

Nakoupíme taky hromadu ovoce a zeleniny, hlavně jablka, cibuli, mrkev, rajčata. Vezmu nějaké červené papriky a cukety, jejichž balení je ve slevě protože pokud to dobře chápu nesplňují vzhledové normy proto, aby se prodávaly jako jiné hezčí papriky a cukety. Ale zcela evidentně jim nic zásadního není. Balíček mrkví, které jsem vzala je levnější proto, že jsou trochu hubenější než ty v balení za běžnou cenu. Jinde než tady v Carnarvonu jsem zeleninu takhle prodávat neviděla. Pak vezmu pár blum a pár okurek pro Joli, toť asi vše. Líčím to tady trochu obšírně, ale brzy se dočtete proč.

Nakonec je všech těch potravin a plechovek s pitím tolik, že máme plné skoro dva nákupní vozíky. V tu chvíli mi docházejí síly odmítám to vše skládat v kleče v úzké uličce do ledničky. Nechávám to na Jankovi a raději rovnám plechovky s fazolemi Heinz a rajčatovou pasátu Mutti do plastové krabice.

Jídla a pití je tolik, že zadní ulička je ještě plnější než obvykle a dostat se do ledničky během dne se promění v ještě intenzivnější posilování bicepsů než, kdy předtím. Vodu a benzín jsme nebrali už předtím na benzínce, nic nám nebrání vyrazit na cestu. Do Exmouthu, což je místo na konci světa tj. na konci suchého a do horka rozpáleného poloostrova, je to dlouhých 320 km. Cestou zastavujeme jen na nejnutnější zastávky. Když zastavíme na oběd, lítá tam tolik dotěrných much, že jedno z dětí dostane hysterický záchvat a my musíme všechno urychleně naházet dovnitř a odjet z toho zamořeného místa.

Termitiště všude kolem silnice.

Odpoledne dorazíme do karavan parku v Exmouthu. Zaplatíme za dvě noci na non-powered site. Přiřadí nám místo asi 100 kroků od bazénu, kuchyňky, společenské místnosti a toalet. Jako vždy vyrazím obhlídnout kuchyni a když tam najdu velké lednice, nanosím do jedné z nich obě krabice s ovocem a zeleninou a jednu krabici s chlazenými potravinami z naší ledničky. Když pak večer chystám večeři, přijde mi, že salát je zmrzlý a myslím si, že je to tím, že krabice s ním byla úplně na dně lednice, kde je nejchladněji. Až jedna Francouzka mne upozorní, že se nejedná o lednici, ale o mrazák. Chce se mi brečet. Těch -18°C naší zelenině určitě neudělalo dobře a druhý den se ukáže, ledový salát ten mráz neustál, stejně jako všechny papriky a polovina rajčat.

Až na ten neoznačený mrazák (protože, jak má člověk poznat, že se jedná o mrazák a ne o ledničku, zvlášť když je na něm velká nálepka, kde je kapitálkami napsáno FRIDGE a pak pokyny k tomu, jak označit své věci v lednici) je tenhle karavan park moc fajn – krásný bazén, prostorné prostory kuchyně, kde se pod stropem točí několik řad větráků. Líbí se mi obří květináče s havajskými keři, které tu jsou postavené mezi oběma budovami. V sezóně, když je tu plno, tu asi není tak příjemně, ale teď je obsazeno tak 20% míst, takže je všude poloprázdno.