San Francisco

Čt 21.4. Golden Gate Bridge Vista Point, San Francisco (Kalifornie) - Golden Gate Bridge Vista Point, San Francisco (Kalifornie)

Ráno Janek opět vstává jako první a fotí most Golden Gate za ranního světla. Pak se vyhrabeme i my ostatní. Vyrážíme na procházku, běh či jízdu na most. Bála jsem se, že chodník bude příliš úzký a blízko silnice, ale je tam dost místa. Také jsem měla strach, že budeme dýchat výfukové zplodiny, ale fouká tak silný vítr, že nic takového nehrozí.

Těsně za půlkou mostu se Kuba klasicky seká, otáčí se a jede zpět k autu. Nedá se nic dělat, musíme se vrátit všichni. Ale stačilo nám to tak jako tak. I fotky máme vyfocené.

Čekáme na autobus.

Po svačině přejíždíme autem na parkoviště Park and Ride nad Sausalitem. Je to maličké parkoviště, které je zadarmo, kousek od zastávky autobusu, který jede do centra San Francisca. Docela dlouho tam čekáme. Nejsme sami společně s námi čeká několik dalších lidí. Po čase přijíždí velký autobus jedoucí na letišti. Všichni lidé do něj nastoupí. My čekáme dál. Po chvíli konečně přijede i náš menší městský autobus. U řidiče si kupujeme lístky – dospělý stojí 8 dolarů, dítě 4 dolary. Je třeba platit hotově, platíme tedy dvakrát dvacetidolarovkou, která se strká do automatu. Řidič nám podává šest lístků – pět jízdenek a jeden lístek, na kterém je nahraných vrácených 12 dolarů. Hotovost se prý nevrací. Ach jo. Nejdražší lístky ze všech měst, kde jsme zatím byly a k tomu nevrací hotovost. To je teda systém.

Vidíte tu šňůrku přes okna? Tak zataháním za ni dáváte signál řidiči, že chcete zastavit.

Cestou se koukám z okna a povídám si s Týnou. Vzpomíná si, že hrdinka jejího oblíbených komiksů Úsměv s Ségry bydlela v San Francisku. Prý jezdila do školy stejným autobusem jako jedeme nyní my.

My máme namířeno do čínské čtvrti. Jankův tatínek nám ji doporučoval a Joli na ní dost trvá. Takže vystupuje z autobusu, co nejblíž a míříme tam. Je to kousek do kopce a kousek z kopce a jsme tam. Snadno se to pozná podle mírného chaosu, výrazné barevnosti, čínských znaků na cedulích a obyvatel, kteří chodí nakupovat s taškami na kolečkách.

Docela se nám tam líbí. Máme ale velký hlad, tak se chceme ze všeho nejdřív najíst. Na hlavní ulici se nám nic nelíbí, ale odbočíme a objevíme restauraci House of Dim Sum Nevypadá zrovna luxusně, ale  působí autenticky. Je tam frmol – pár lidí sedí u stolků a obsluha pořád někomu něco balí sebou.

Nemáme žádnou zkušenost s čínskými jídly. Takže si u pultu objednáváme od každého toho podivného knedlíčku dva kusy a k tomu ještě talíř smažených nudlí.  Odnášíme si vše ke stolečku nahoře v patře. Není to tam moc útulné, podél zdi jsou vyrovnané krabice s obalových zbožím. Záchody jsou malé a nic moc čisté.

Trochu se těch knedlíčků bojím, těžko říct čím jsou plněné, ale nějaké ochutnám. Minimálně dvoje jsou vynikající – ty zelené (špenát a krevety) a pak ještě jedny. Děti jedí nudle bez zeleniny. Janek jde dolů k pultíku pro sladké zákusky. Doufáme, že budou dětem víc chutnat, ale jsou na ně moc málo sladké a jim připadají vůbec celé divné. Tak je skoro všechny sníme my dva s Jankem. Jen dva nám moc nechutnají, jinak se to dá s ním s chutí. Odcházíme spokojení (my dospělí), tohle byl opravdový zážitek z čínské čtvrti.

Knedlíčky s neznámým obsahem a smažené nudle jako sázka na jistotu.

Ty krabice v pozadí, to prostě nevymyslíš. Jídlo ale bylo skvělé.

Pak ještě trochu nakupujeme – Týna by si chtěla koupit červený lampiónek, ale nikde ho nemají. Tak si kupuje jídelní hůlky a dřevěnou lžíci, Kuba si kupuje černou kočičku maneki neko, která nehýbe ručičkou a je vyrobená v Japonsku. Joli si nic nekoupí.

Pohled seshora.

Zelená cedule a modré přístřešky, čínská restaurace House of Dim Sum.

Míříme k bývalému přístavu. Kubovi se chce strašně na záchod. Odmítá, ale jít. Vypadá to, že si myslí, že záchod přijde k němu. Ale kvůli bezdomovcům si záchody všude hrozně hlídají. Nakonec Janek kupuje v Subway kelímek Coca-Coly, aby mohl Kuba jít na záchod. Jde i Joli a Týna.

S větším klidem pokračujeme k moři. Nacházíme parkoviště s cenou 25 dolarů za celý den. To jsme zaplatili víc za jednu cestu busem, kolik bude stát trajekt, kterým chceme jet zpět, to ještě naštěstí netušíme. Tahle ekologická doprava je tady v Kalifornii dost drahá.

Je krásně, ale docela chladno a fouká. Jezdí tam ty krásné retro tramvaje, celé promenáda je upravená. Jsou tam i zdarma veřejné záchody. Míříme k budově Ferry Building, kde by měly být různé restaurace a stánky s trendy potravinami. Kupujeme si kafe, pijeme ho venku u stolečku. Objevíme tam i knihkupectví, které jsme chtěli tak jako tak vyhledat. Je docela malé, ale najdeme to, co jsme potřebovali – průvodce po Mexiku od Lonely Planet. Kupujeme i průvodce po Kostarice. V autě máme od LP i takového obecného průvodce po Střední Americe, ale v Kostariku nám všichni doporučují, tak chceme vědět, co nejvíc.

Před námi je Ferry Building,

Týna objeví, že mají anglickou verzi knihy San Francisco od Miroslava Šaška. Taky najde komiksovou knihu Drama od autorky, které napsala i Úsměv a Ségry. A to je problém. Joli se rozkřičí, že ji taky chce, ale česky. Ach jo. Drama v našem podání. Odvádím Joli z obchodu. Janek kupuje oba průvodce, Drama a několik pohledů.

Ferry Building.

Kromě jídla měli ve Ferry Building i několik jiných obchůdků. Tady třeba prodávali oblečení a tuhle krásnou keramiku.

Dva nový průvodci do naší sbírky.

Komiksová kniha od sanfraciské autorky.

Zpátky k autu bychom chtěli jet trajektem. Zjišťujeme, kdy odjíždí. Jeden jeden v 16:00, další až v 17:45. Rozhodujeme se pro ten pozdější, protože Joli ještě nutně potřebuje koupit v papírnictví samolepky, protože holkám už začínají docházet ty, které dostaly k Vánocům a které si lepí do deníků. Kuba potřebuje nový sešit na cestovní deník.

Joli si našla v mapách v telefonu tři nejbližší papírnictví a teď nás vede mezi mrakodrapy. Ty správné samolepky nemají ani v jednom z nich, ale Kuba objeví super deník s lebkou.

Vracíme se do přístavu. Kupujeme lístky na trajekt v automatu. Je to příšerně drahé – 49 dolarů. Vzpomínáme na New York, kde byl trajekt kolem Sochy Svobody zadarmo.  Tady v San Francisku sice poplujeme kolem Alcatrazu, ale přijde nás to dost draho (navíc se na něj chceme jít další den podívat z blízka).

Každopádně jízda trajektem je docela fajn zážitek. Pro mne je ale nejzajímavější cesta od přístavu Sausalitu k autu. Má to být jen jeden kilometr, ale pořád do kopce. Naštěstí stoupáme po tajemných schodištích mezi luxusními domy s nádhernými zahradami. Zeleň nás obklupuje, vše kvete. Je to fakt nádhera.

Další a další schody. Na posledním schodišti jich napočítám přes dvě stě,

Tolik nádherný květin, keřů a stromů. Tyhle byly obří. Kuba by mi nejradši jednu utrhl :-)

Zadýchaní dorazíme k autu, které přežilo den na odstavném parkovišti bez úhony. Nasedáme do něj. V toto chvíli trochu neodhadneme (moje) psychické síly a zamíříme ještě na jedno místo s výhledem na most Golden Gate.

Je to docela daleko, necítím se tam úplně konfortně, ale nakonec si Janek vyfotí, co potřebuje a naposledy naskočíme do auta a míříme na místo, kde jsme strávili poslední noc. Je to kousíček, přímo pod námi, problém je v tom, že na opačné straně pěti proudé silnice, musíme tedy přejet Golden Gate směrem do města, tam se otočit, přejet Golden Gate směrem z města a odbočit na ten správný „vista point“.

Nakonec přece jen parkujeme. Jsme utahaní jako koťata.

PS: Zítra přidám ještě pár fotek.

PPS: Fotky přidány,