Relax před přejezdem do Belize

Po 27.6 kemp Yax Ha Resort, Calderitas u Chetumal, 0 m.n.m. (Quintana Roo, Mexiko)

-        kemp Yax Ha Resort, Calderitas u Chetumal, 0 m.n.m. (Quintana Roo, Mexiko)

Justýnku při ranní józe poštípou komáři i na obličeji. Komárů je tady opravdu hodně. S tím vším vedrem a vlhkem by se člověk ještě smířil, ale to, že se kolem západu slunce a ráno ještě asi hodinu dvě východu po jeho východu nedá jít ven, aniž by se člověk od hlavy k patě našplíchal repelentem, je ubíjející. Tohle vedro v tropech je o dost náročnější než zima na východním pobřeží USA. V kabině auta máme klimatizaci, takže jízdy jsou velkou úlevou od horka a vlhka. Někdy večer Janek nastartuje auto, nechá ho běžet na volnoběh, přičemž zapne klimatizaci. Kabina auta se tak vychladí a s ní částečně i budka. Je to nouzové řešení, ale funguje. Tady v kempu naštěstí není potřeba, večer pokaždé zvedne vítr a příjemně pofukuje. Někdy dokonce tak silně, že se odvážíme mít otevřená okna bez sítěk, protože v takovém větru nemají komáři šanci a autě je pak čerstvější vzduch.

Výhled ze střešního okénka našeho domova na kolečkách.

V případě potřeby (tj. útoku pirátů z Karibiku) máme za autem privátní kanón.

Dnes bychom si rádi odpočinuli a připravili se na přejezd do další země. Jenže to počasí a komáři nám to hrozně ztěžují. Ráno mi hrozně dlouho trvá než se vůbec vymotám z budky. Vlastně mne k vyhlédnutí z auta donutí až zvláštní zvuk nárazu a pak pád stromu. Vykouknu ven a vidím, že mexická verze nákladního auta Tatra s korbou plnou zeminy narazila do kokosové palmy, ta se ulomila u země a spadla, přičemž kokosové ořechy se rozsypaly všude kolem. Máme štěstí, že mexická tatrovka nenarazila do našeho auta a také, že ta palma nespadla na nás. Takhle je docela zábava pozorovat, jak se Mexičané popasují s padlou palmou. Chvíli nad ní dumají, pak paní provozní někam telefonuje a nakonec dopadne to tak, že kmen palmy rozřežou na metrové kusy a kokosy nám dají na snězení a vypití. Odpolední svačinu pro nás dva s Jankem máme zajištěnou.

Kuba, kokosy a mačeta.

Janek vytáhne dětem paddle-board a vypustí je na zcela klidné moře, aby se na chvíli samy zabavili něčím jiným než koukáním do mobilů a čteček. Nějakou dobu se děti koupou v bazénu. Akorát je potřeba se po každém koupání osprchovat a hned zase našplíchat repelentem, jinak komáři okamžitě (nekecám) útočí a sají krev. Vůbec nechápeme, jak tady ti lidé mohou žít. Takové vedro, vlhko a komáři k tomu. Je to na zbláznění, neskutečně moc se těšíme do vyšších nadmořských výšek, kde snad alespoň v noci bude chladněji.

Během dne si zacvičím. Tady v tropech mi přijde náročné si najít na cvičení čas, jinde se dalo cvičit po tmě, což tady na většině míst kvůli komárům není možné. Přes den se zase člověku moc nechce. Vzpomínám na to, jak jsem posilovala v mrazu na tábořišti u národního parku Bryce Canyon. Musela jsem si dávala pozor, aby mi to na zmrzlé půdě neklouzalo.

Naše sbírka motýlů :-(

Podaří se nám nechat vyprat prádlo. Dopoledne odevzdám paní provozní pytel špinavého prádlo a odpoledne mi přinese prádlo čisté, usušené a složené. Stačí ho uklidit do skříně.

K večeři peču tacos al pastor, ale moc se mi nepovedou. Maso není upečené do křupava. Příště ho raději osmahnu na pánvi. Všem to naštěstí chutná i tak.

Maso naložené na přípravu Tacos al pastor - Tacos po pastýřsku.

Večer si děti pouštějí Piráty z Karibiku. Janek mi posílá fotky a já publikuji na blogu tři články. Je třeba využít rychlé wifi, kdoví, kde budeme spát zítra.