První pořádný výlet

Čt 10.3. picnic area před vjezdem do NP Guadalupe Mountains (Texas) – McKittrick trail – Dog Canyon Campground v NP Guadalupe Mountains (Texas)

Chození delších tras mi hodně chybělo, tohle byl první povedený výlet a doufám, že ne poslední. Ideálně bych chtěla takový i delší chodit obden (ideálně denně, ale jsem realista, musíme se taky trochu přesouvat a učit, nakupovat a prát).

Noc jsme strávili na piknikovém odpočívadle před vjezdem do národního parku Guadalupe Mountains.

V noci hodně foukalo a ráno taky fouká. Kubovi byla v kabině zima, přišel za námi do postele a tulil se. Ráno jsem z toho objímání pod jednou peřinou rozlámaná jako už dlouho ne.

To samé místo z větší dálky. V noci tam příšerně foukalo.

Po snídani přejíždíme k návštěvnickému centru národního parku, kupujeme pohledy a samolepku a ptáme se na vhodnou trasu pro naši rodinu. Ani moc dlouhou, ani moc krátkou.

Ideální je prý McKittrick trail – asi 4 míle dlouhý, více méně po rovině. Přejíždíme tedy ještě pár kilometrů na výchozí místo. Je tam pěkné parkoviště, toalety, nějaké informační tabule. V NP je možné jít i delší trasy se spaním pod stanem, ale na to nejsme vybavení – materiálně, fyzicky ani psychicky.

Zase docela dlouho řešíme s Kubou vhodnou obuv. Nakonec vyráží v teniskách, seká se, ale neřve. Podaří se nám do něj dostat několik hroznových cukýrků, což naštěstí zabere a pak už šlape, popobíhá a poskakuje jedna radost.

Cesta není nijak náročná. Pěšina je kamenitá, spíše štěrková, vede téměř rovině, jen nepatrně do kopce. Počasí je dokonalé – slunečné, teplé, ale ne horké. Nedovedu si představit, že stejnou cestu absolvuji v létě. To tady musí být 40°C. Teď je naštěstí tak akorát.

Okolní příroda je fascinující. Z kamení rostou různé obří sukulenty a keře. Vše má zajímavou strukturu. Cesta vede širokým kaňonem, kde je koryto vyschlé řeky. V jednom místě v korytě teče voda, ve které dokonce zahlédnu nějakou kropenatou rybu o velikosti našeho pstruha.

Suché dřevo.

Rostlina s dužnatými listy s pilkovitými okraji.

Kůra stromu připomínající krokodýlí kůži.

Další sukulent, tentokrát s černými špičkami listů.

Jak postupujeme kaňonem výš, okolní flóra se maličko mění. Přibývá stromů. Rostou tam nevysoké borovice, javory i duby, které jsou nyní na jaře jsou zatím bez listí. Ve vyprahlém Texasu, jsou listnaté stromy a zvláště javory velmi vzácné. Když se na podzim jejich listí zbarví do červena, oranžova a žluta, přijíždějí davy turistů, aby se touto hrou barev pokochali.

Javory jsou zatím bohužel bez nového listí.

Děti statečně šlapou. U Prattovy chaty si dáváme oběd a pak pokračujeme ještě míli dál až k jeskyni Grotto. Cesta zpátky ubíhá rychleji – vede lehce z kopce a šlape se skoro samo. K autu docházíme příjemně unavení. Pijeme a svačíme. Bez dalšího otálení vyrážíme do kempu Dog Canyon Campground, kde máme na dnešní noc rezervované místo.

Pratova chata postavené v letech 1931-1932.

Odpočinek na houpacích křeslech ve stínu Pratovy chaty,

Do Pratovy chaty se nedalo jít dovnitř, ale bylo možné nakukovat skrze okna. V ložnici jsem uviděla první pravý americký patchworkový quilt . Kdo mně zná osobně nebo z blogu, tuší, že jsem musela být z takového nálezu nadšená.

Jeskyně Grotto.

Na fotkách kemp vypadá nic moc. Vlastně mi jednu chvíli přijde zbytečné tam jezdit, když tam nemají sprchy, to můžeme spát jinde a zadarmo. Kemp je navíc děsně daleko. Vzdušnou čarou je to z parkoviště 8 kilometrů, ale protože je kemp na druhé straně hřebene Guadalupských hor, cesta autem trvá 2 hodiny. Je totiž potřeba celý hřeben objet kolem dokola.

Vyjíždíme z Texasu do Nového Mexika. Do Texasu se ještě za chvíli vrátíme, protože Dog Canyon leží v Texasu.

Cesta je zdlouhavá, ale zajímavá a krásná. Hlavně poslední úsek cesty je vysloveně kochací. Už těch dvou hodin jízdy pustinou s několika ranči a stády krav vůbec nelitujeme. Ještě méně litujeme, když dorazíme do kempu. Kemp je na úplném konci asfaltové cesty, za kempem už začínají kopce, do kterých vedou jen horské pěšiny.

Když přijíždíme k místům pro obytná auta, vidíme přímo u nich několik srnek. Později si všimnu, že jsou tam dvě malé ohrady pro koně a v nich napajedla. Srnky (říkám srnky, ale jsou to spíš laně) se tam chodí napít čisté vody, která je tady velmi vzácná.

Panoramatické výhledy.

Ihned po zaparkování, jdu chystat večeři – peču krůtí prsa, vařím jednu bramboru (koupila jsem nějakou děsně velikou) a nějakou zeleninu (hrášek, brokolici, fazolky). Nikdo z dětí nejí úplně všechno, tak aby si každý vybral, co má rád. I když s kečupem se dá jíst prakticky cokoliv, jak demonstruje naše Joli. Potom ještě peču sekanou z mletého bizoního masa (nemám strouhanku, ani česnek, je to takový experiment). Na pytlíku s mletým masem je napsáno složení - Ingredients: bison. Přijde mi to dost vtipné.

Děti ještě chvilku jezdí po kempu na kole. Jsou dost v šoku, když tam potkají černou krávu, jak se drbe o piknikový stůl. Joli si nejdřív myslela, že je to socha. Jsme pořád ještě v Texasu, krávy tu jsou prostě všude, i v kempu.

Mletý bizon. Gůglila jsem a zjistila, že bizoní maso je libové, obsahuje hodně železa a selenu a také těch zdravých mastných kyselin.

Všichni jsme hodně unavení. Z posledních sil se po dlouhé době umýváme – my holky uvnitř jen v plastové krabici, kluci se venku potmě a v zimě sprchují teplou vodou. Původně jsme se chtěli umýt včera na benzínce, ale byla tam strašná fronta.

Kempoviště pod horami.

Děti spí dnes všechny tři na dolní posteli, píšu tedy vleže na palandě. Ráno má sněžit, tak jsem zvědavá, jak jim ta předpověď vyjde.