První den v USA - velmi dlouhé ráno
Večer v den příletu jsme padli do postele bez mytí, převlékání či večeře. Protože pokoj pro pět v motelu neměli, zarezervovali jsme si pokoje dva. Jeden pro Janka s holkama, jeden pro mne s Kubou. Bylo nám jasné, že děti nebudou chtít spát bez rodiče.
Když jsme večer dorazili na pokoj, byla tam strašná zima. Myslela jsem, že jen zapnu topení a strčím ječícího Kubu pod peřinu, ale topení se mi zapnout nepodařilo a peřina zcela chyběla. Místo ní bylo jen obří bavlněné prostěradlo a přes něj stejně velký tmavě hnědý přehoz z umělého materiálu, který se používá na závěsy. Na závěsy asi super, ale jako jediné zakrytí v místnosti, kde je zhruba tak 10°C, to bylo fakt málo.
Naštěstí se mi podařilo najít v tašce froté osušku, která Kubovi stačila tak akorát , přes to jsem hodila prostěradlo i závěs dvojitě, rychle se přitulila k ječícímu dítku a to během minuty usnulo.
O pár minut později zvládl Janek pustit elektrické topení, které pak celou noc hrozně hučelo. Do postele jsem vlezla v legínách a vlněném svetru, přitulila se ke spícímu Kubíkovi a během chvíle taky spala. Bylo chvíli po sedmé večer.
V noci jsem se několikrát probudila zimou. Definitivně jsme se s Kubou vzbudili jsme ve dvě hodiny ráno místního času, tj. v osm hodin českého. Já bych klidně ještě několik hodin spala, ale takhle jsem mohla jen poklimbávat. Ve tři jsem psala Jankovi na vedlejší pokoj zprávu s dotazem, jestli spí. Nespal. O půl čtvrté za námi dorazila Joli a o hodinu později jsme se všichni sešli na vedlejším pokoji.
Když se rozednilo, vyrazili jsme na druhou nejbližší benzínku koupit si něco na svačinu. Svítilo slunce, nebe bylo bez mráčku, ale foukal studený vítr a bylo kolem nuly. Po chvíli nám byla hrozná zima, museli jsme se vrátit, přidat další vrstvy oblečení a vyrazit znovu.
Okolí motelu je poněkud neutěšené. Před ním je výpadovka, za ním železnice. Kolem výpadovky jsou jen benzínky, pneuservisy a prodejny dlaždic a náhrobních kamenů. Všude spousta drobných odpadků.
Koupili jsme si obří kelímek kafe, párky v rohlíku, obložené tousty a nabíječku na mobil, protože cestovní adaptér, který jsme si půjčili, není funkční.
Když jsme se vrátili bylo asi 8 hodin ráno. Ověřili jsme si telefonicky (nikdo telefon nezvedal :-), že v přístavu o víkendu nepracují, a rozhodli se, že využijeme krásného počasí a vyrazíme na Manhattan. O tom bude další článek.