Budeme to stěhovat?

Když plánujete odjet na rok pryč a po návratu se nechcete vracet do původního bytu, ale přestěhovat do jiného města, vaše uvažování se jednoho dne změní. Nemyslím tím takové ty velké úvahy a plány - kde budu bydlet, kam všechny ty věci v mezičase dám, jak to ufinancuju. Na mne jsou příliš velké, a proto je nechávám je na svém muži (a článek o nich také) . Myslím spíš menší praktické záležitosti. Po deseti letech vám definitivně doslouží mikrovlnka. Co teď? Má cenu si pořizovat novou, když za pár měsíců odjíždíte na rok pryč? Zvládnete to ranní ohřívání misky lupínků s mlékem bez ní? Má cenu kupovat něco, co bude rok někde ležet, zastarávat a hlavně zabírat spoustu místa? Dřív bychom dlouho nepřemýšleli a obratem koupili novou. Nyní každou věc, kterou nově kupujeme, v ruce třikrát obrátíme. Opravdu ji potřebujeme? Nekoupíme si ji raději, až se vrátíme? Někdy je to těžké rozhodování. Tak ráda bych si koupila něco nového do domácnosti, ale pak si představím, jak tomu hledám místo v banánovce a chuť mne (většinou) přejde.

Porouchaná mikrovlnka, co chvíli sloužila jen jako podstavec pro pokojovou rostlinu.

Hodně jsme omezili nákupy oblečení a knih, protože obojího si sebou bereme naprosté minimum. Místo knih si bereme dvě čtečky. Co se týká oblečení, snažíme se spíše donosit to, co máme a před odjezdem se toho zbavit, abychom toho nemuseli tolik stěhovat. Už před časem jsme si dali bokem část oblečení, kterou si chceme vzít sebou. Možná je to zbytečné, a je to dáno spíš naší povahou, ale přišlo nám to důležité. Částečně nám to pomohlo, ujasnit si, jaké kousky oblečení máme a jaké si budeme muset dokoupit. Mně osobně třeba chybí tričko s krátkým rukávem, ale nemá cenu si ho kupovat tady, naopak už se těším až si ho koupím v nějakém lokálním řemeslném obchůdku nebo naopak v obřím nákupním centru v New Yorku.

Zašívání riflí. Tyhle půjdou zcela jistě do popelnice, ale díky opravě ještě chvíli poslouží.

Stěhování je vždy dobrá příležitost k roztřídění věcí, které člověk vlastní, protože jich je obvykle o dost víc než si myslí. Nám podařilo značně snížit počet hraček našich dětí. Třídíme je pravidelně, ale stejně jsme doma před Vánocemi nasbírali čtyři krabice od bot plné téměř nových hraček a knih a věnovali je do akce Krabice od bot. Další hračky, ze kterých děti už odrostly, jsem odnosila do místního dobročinného bazárku.

Kde se mi nepovedlo snížit stavy jsou moje potřeby na šití, až se stydím kolik látek mám. Zvládla jsem prodat jednu jedinou. Zbytek přetřídím, až se vrátíme.

V třídění věcí bychom se měli od dětí učit. Alespoň já určitě.

O tomto víkendu nás čeká první kolo stěhování. Konečně se ukáže kolik banánových krabic jsme naplnili a kolikrát pojedeme trasu Praha-Brno.

PS: Jestli Vás zajímá, jak to dopadlo s mikrovlnou, tak tu jsme si nakonec půjčili nějakou starší. Bez ní byla ta rána se třemi probuzenými dětmi ještě náročnější. Naopak sendvičovač, kterému se už zase pokazil termostat a zvládne udělat jeden zapečený toast, jsme se rozhodli nenahrazovat a před odjezdem vyhodit do příslušného kontejneru.