Klášter a škola v New Norcia

So 8.4. Cervantes Oval Overflow, Cervantes  20 m.n.m. (Western Australia, Austrálie) - Viveash Reserve, Northam (Western Australia, Austrálie)

Na západním pobřeží Západní Austrálie jsme strávili už hodně času, dnes vyrážíme do vnitrozemí. V průvodci Lonely Planet jsem našla dvě zajímavá místa – klášter New Norcia a městečko York. Na trase leží nejdřív prvně jmenovaný klášter, zamíříme tedy k němu. Cesta je dlouhá, trasa není tak přímočará jako cesty při pobřeží, víc se klikatí a tak déle trvá, než všechny ty kilometry ujedeme. Vnitrozemí Austrálie je málo osídlené. Tak málo, že je těžké si to představit.

Na oběd zastavíme na nějakém piknikovišti uprostřed ničeho. Jsou tu suché toalety, piknikové stoly, odpadkové koše a krásná řeka. Krátce před třetí dorazíme ke klášteru v New Norcia. Je to tam takové zvláštní, opuštěné. Je vidět, že to tam dříve žilo a dnes už to tak trochu chátrá a tak trochu se uměle udržuje při životě. Těšila jsem se na delší procházku, ale není kam jít. Cesty končí závorami se zákazem vstupu.

Prohlídneme si muzejní obchůdek a koupíme si rodinnou vstupenku do muzea a galerie. Vstup je hned za pokladnou. V muzeu se dozvíme o historii kláštera a zdejších škol pro aboriginské děti. Prohlédneme si sbírku náboženských obrazů – mnohé jsou starší než samotný klášter. Je tu dokonce obraz Panny Marie Guadalupské namalovaný v Cuzcu v Peru. Jsou tu vystavené i moderní obrazy.

Obraz Panny Marie Guadalupské namalovaná v Cuzcu v 18. století. I tady v Austrálii člověk pochopí ten svět kolem lépe, když si přečetl Mexikopedii.

Skleněné město ze zavařovaček, lahví od nápojů a skleněných dóz doplněné o jemně háčkované střechy.

Na noc přejedeme na odpočívadlo. Je to trochu komplikované a nepříjemné, protože nikde poblíž není pro nás žádné vhodné místo. Dokonce si kvůli jednomu zajedeme deset kilometrů, abychom zjistili, že místo je již zcela obsazené, takže se musíme zase deset kilometrů vracet. Děti už jsou unavené, když za tmy dorazíme na piknikové místo, kde je tolerováno kempování. Je tam skoro plno, ale podaří se nám zaparkovat dostatečně daleko od ostatních. To, že je venku chladno, nevlídno a poprchá, nám na náladě moc nepřidává. Nějak to ale ustojíme a zvládneme relativně v klidu. Vzpomínám teď na náš obytňáček, se kterým nebyl problém zastavit za tmy. Vše se dalo v klidu připravit na večeři a následně i na spaní, aniž bychom museli vylézt ven. Ani na záchod jsme ven nemuseli, tady chodíme sto kroků vlhkou a studenou tmou na toalety bez světla. Před spaním a v noci už děti nenutíme chodit tak daleko.