Hoover Dam a Las Vegas
So 10.4. Big Wash kousek za Kingman (Arizona) - někde za Las Vegas (Nevada)
Dva dny, kdy večer nebyly síly psát, a hned mám obrovské zpoždění. Takže stručně, stejně je tu tolik fotek, že není třeba slov.
Klasické ráno. Týna běhá, Janek pouští drona. Poušť se opravdu chystá do květu.
Vidíte ta poupátka?
Něco už kvete, něco má teprve poupata. Na Instagramu sleduji, tu šťavnatou jarní květenu z Česka, a trochu se mi po ní stýská. Tady je vše suché a pichlavé. Trochu se bojím, že dřív z pouště odjedeme, než to všechno vykvete, ale nedá se nic dělat.
Poupátka i tady.
Tenhle kaktus už kvete.
Nejvíc mne fascinují ty osamělé květy uprostřed roští.
Pokračujeme suchou pouští směrem na Las Vegas.
Překračujeme další státní hranici. Ta mezi Arizonou a Nevadou leží na řece Colorado.
Z nedávno postaveného mostu je krásně vidět Hoover Dam - slavná přehrada.
Pohled na hráz Hoover Dam a přehradu za ní. Přehradní nádrži se říká Lake Mead, což je pro nás trochu matoucí.
Nedá nám to a jdeme na kratší z nabízených prohlídek. Stojí to za to. Vše je tu tak obrovské.
Obří generátory elektrické energie.
Kuba vyrábí elektřinu.
Model generátoru.
Kafe na benzínce před Vegas. Ty palmy značí, že už se blížíme.
Od Hoover Dam je to už jen kousek do Las Vegas. Náš čas v USA se už krátí, rozhodujeme se, že dáme přednost národním parkům před městy. Proto se v Las Vegas jenom projíždíme po hlavní třídě tzv. Stripu a pak jedeme tábořit za město.
EDIT: dodáno později
Do Las Vegas přijíždíme plní očekávání, že tohle město prostě bude speciální (mluvím za nás dospělé, kteří milují film Pařba ve Vegas). Chceme jen přičichnout k té zvláštní atmosféře, která ve městě panuje. Nemáme čas a ani chuť tam trávit víc času. Míříme tudíž rovnou na hlavní bulvár tzv. Strip. Je pozdní odpoledne, celý den bylo jasno, ale teď se trochu zatáhlo a během hodiny se bude stmívat. Díky tomu všechny neony už trochu září a ta zvláštní atmosféra je intenzivněji cítit než za bílého dne. V ulicích je daleko víc lidé než v jiných amerických městech. Dalo by se říct, že davy. Jedeme Stripem (či jak se to říká) a pozorujeme lidi na chodnících – kromě turistů si tam kráčejí i dva transformeři a hlavně tam ve dvojících chodí spoře oděné slečny s jakýmisi ozdobami z peří.
Kuba hlásí, že už vidí: „francouzské muzeo a ruskej kolotoč.“ Má pravdu je vidět velká prosklená pyramida a v dálce i ruské kolo. Kromě toho všeho postupně spatříme i Eifelovku, most nad kanálem v Benátkách, Sochu Svobody. Dojememe až na konec toho všeho, zastavujeme u slavné značky z padesátých let vítají všechny přijíždějící do města. Vystupuju, ostatní jedou dál a pak se zase vracejí, abych je mohla natočit, jak autem projíždějí kolem toho poutače. Když natáčím, kolem projíždějící auta na mne troubí. Vegas, baby.
Pak už nasedám do auta k ostatním, projíždíme Strip ještě jednou tam a zpět. Mezitím se setmí, neony jsou víc vidět. Každou chvíli stojíme na červenou, několikrát tedy vyskočím z auta a vyfotím ho v lasvegaských kulisách. Strašně rychle, protože se stydím a zároveň bojím, že blikne červená a auto mi ujede.
Rozloučíme se s Vegas, Joli už je hodně unavená a má toho po krk. Jedeme na nejbližší místo za město, kde se dá bezpečně přespat. Dojíždíme už za tmy, zastavujeme na prvním vhodném místě. Až ráno zjistíme, že jsou kolem nás naše první „jushua trees“.
