Co bude dál?

Už je to dlouho, co se na blogu neobjevil pořádný nový článek. Nechci se vymlouvat, ale druhá půlka léta a celý podzim byly náročné. Zatímco Janek a děti si zvykali na novou práci a školu, já jim zajišťovala podporu a pracovala na e-boocích. Do toho jsem si hledala práci, chodila na brigádu, obnovila prodej na Fleru. Listopad a prosinec byly tak naplněné prací, že jsme byli rádi, když se nám podařilo jednou vyjet naším obytným autem a nechat všechny starosti doma. Přes vánoční svátky jsme si odpočinuli a teď se velmi pomalu zase rozjíždíme.

Musím si přiznat, že práce na e-boocích pokračuje daleko pomaleji než jsem si představovala. Když jsme se v dubnu vrátili z cest, naivně jsem si myslela, že koncem letních prázdnin je budu mít hotové. Jenže je začátek nového roku a já nejsem ani v polovině. Co teď? Hodit to všechno za hlavu a najít si pořádnou práci? Nebo hodit za hlavu všechny ostatní výdělečné činnosti, ubrat v péči o rodinu, domácnost, sebe sama a vložit všechny síly do jejich dokončení? Nebude to všechno zbytečné? Koupí si ty knihy vůbec někdo?

Hledám v tom všem smysl. Největší nacházím v tom, že my sami budeme mít vzpomínky na naši společnou cestu pěkně sepsané, doplněné fotografiemi a navíc ještě opatřené místopisnými poznámkami. Jako další účel vidím, že by se do zápisků mohl začíst i někdo , kdo sám třeba nemůže nebo nechce cestovat, ale baví ho podobné texty číst. Dále by deníky mohli pomoci lidem, kteří sami plánují cestu nebo už rovnou cestují. Jednak jako praktické zkušenosti z jednotlivých zemí a míst, jednak jako takové upřímné kamarádské sdělení, že dlouhodobé cestování s dětmi není dovolená.

Co myslíte? Má to smysl?