Antigua

Po 18.7. fotbalové hřiště, San Jose Calderas, 2270 m.n.m. (Guatemala) – parkoviště u turistické policie, 1530 m.n.m. (Guatemala)

Ráno se rozloučíme s německou rodinkou na fotbalovém hřišti, abychom se s nimi v podvečer u jiného fotbalového hřiště zase setkali. Dětem i nám jejich společnost svědčí, je moc fajn si mít s kým večer chvíli popovídat a děti si navzdory jazykové bariéře úžasně vyhrají. Joli vždy několik dní trvá, než se osmělí, zapojí se do hry a začne mluvit anglicky, to Kuba na to jde přes fotbal, u kterého se zas tak moc nemluví. Někdy se do venkovních her zapojí i puberťačka Týna. My dospělí jsme rádi, že máme s kým sdílet cestovatelské zážitky a také si občas vzájemně pohlídáme děti.

Zatímco my balíme, děti si ráno ještě chvíli hrají. Pak se jdou kluci učit, my dobalíme to poslední a odjíždíme z vesnice San Jose Calderas. Překonáme tu hrbatou uličku, silnici plnou topíků a serpentýnami vystoupáme do kopce nad vesničku. Do Antiguy to není daleko, jen asi hodinu cesty.

Janek dostane hlad, zastavujeme tedy na náměstí v městečku Jocotenango. Napochodujeme ke stánku, kde sedí nejvíc místních. Paní majitelka nám dává ochutnat dvě jídla – tamales (které se ale nejmenují tamales) s rajčatovou omáčkou a kousíčkem kuřete uvnitř a pak smaženou tortilu obloženou zeleninou a několika druhy omáček. Obojí je dobré, tak si objednáme několik dalších kousků a všichni až na Joli, které nic nechutná, se najíme. Joli by si tak ráda dala obyčejné mexické tacos – tortilu s masem, ale to v nikde nemají.

Oběd u pouličního stánku.

Popeláři.

S německou rodinkou jsme se domluvili na setkání na parkovišti u místní turistické policie. Prokličkujeme rušným městem až před bránu na parkoviště. Policisté jsou moc milí, ukazují nám podmínky kempování u nich na „zahradě“. Je jich docela dost – vlastní toaleta, žádné sprchování, poslední příchod v 22:00, žádný alkohol. Nic z toho není pro nás problém a kempovat zadarmo, a přitom být v bezpečí pod policejním dohledem kousíček od centra nám přijde jako výhra. Janek odběhne do „copy centra“ a vrací se s kopiemi pasu a TIP, což jsou doklady, které policisté vyžadují jako podmínku pro vjezd.

Zaparkujeme na trávě hned za zdí. Je tu docela hezké, Kuba po chvíli dokonce objeví fotbalové branky. Odpočíváme, jsme z posledních dvou dní pořád ještě unavení. Máme namožené svaly na nohou, zadku, a dokonce i na ramenou. Každé sejití schůdků z auta bolí tak, že si to člověk třikrát rozmyslí. Ráno jsem začala vařit fazole na patnácti-fazolovou polévku a teď polévku dovařuji, abychom měli hotovu večeři. Taky se vrhnu na pečení granoly, protože poslední várka už nám skoro došla. Když mám hotovo, vyrážíme na obhlídku města. Bereme s sebou pytel špinavého prádla do prádelny.

Cestou do prádelny, kterou jsme si vybrali v aplikaci iOverlander, Janek zahlédne cedulky „Baňos“, zastavíme tedy tam, protože oba kluci si potřebují odskočit. Baňos se nacházejí v prostoru naproti autoservisu, povídáme si a v tom nás pozdraví česky světlovlasá paní. To jsme opravdu nečekali. Nikoho z Česka jsme nepotkali už aspoň měsíc. Povídáme si s ní, dozvídáme se, že do Antiguy jezdí studovat španělštinu a že tady (pořád stojíme u autodílny) je ubytovaná. Otevře nenápadné dveře za autodílnou a tak se nám zjeví jiný svět – čistý, uspořádaný a krásný. Atrium, uprostřed nějž rostou tropické rostliny, a z nějž se vstupuje do jednotlivých pokojů, kuchyně a jídelny. Chvíli si povídáme a pak se vydáváme směrem k prádelně.

Odložíme prádlo a rozhodujeme se, že půjdeme na vyhlídku na město a pak se vrátíme do „policejního kempu“. Joli s Kubou lehce protestují. Antigua je město zapsané v Unesco a je to tady moc krásné. Ulice jsou dlážděné nepravidelnými kameny, chodníky jsou úzké, domy jednopodlažní, barevné. Je tu spousta podniků zaměřených na turisty (restaurace, bary, kavárny, obchůdky, turistické agentury, …). Dojdeme na vyhlídku, která je bohužel zrovna zavřená, protože se opravuje. Joli se zlobí. Vracíme se stejnou cestou zpět, potkáme Češku i s anglickým manželem. Děti už chtějí jít nejkratší cestou k autu, těší se na kamarády. Když dojdeme do policejního kempu, německé auto tam už parkuje, ale jeho obyvatelé jsou pryč. Naštěstí po chvíli přijdou, děti jdou hrát fotbal a my máme klid na odpočinek. Odpoledne uběhne velmi rychle.

My si ještě zajdeme pro vyprané prádlo a pak už se jen navečeříme, chvíli si povídáme a jdeme spát. Zítra strávíme v tomto krásném městě celý den.