Kávová plantáž

Čt 15.9. odpočívadlo Centro de apoyo,  Las Cruces, za Pereira, 2068 m.n.m. (Kolumbie) - benzínka Terpel, Quinamayo, 1066 m.n.m. (Kolumbie)

Prohlídku kávové plantáže jsme plánovali už od příjezdu do Mexika, ale došlo na ni až teď Kolumbii. Ráno vstaneme brzy a chvíli po deváté dorazíme k jedné „fince“, která nabízí „coffee tour“. Jedno prohlídka v angličtině zrovna začala a tak se k ní připojíme. Kromě nás je tu jen jeden mladý Izraelec a průvodce, který je původem ze Španělska.

Komentovaná prohlídka kávové farmy začíná.

Postupně se dozvíme o tom, jak se káva pěstuje, jaké jsou odrůdy, jaký je výnos (půl kila hotového produktu za rok z jednoho keříku arabiky). Nafasujeme košíky a sami si pár kávových bobulek utrhneme, pak je odšlupkujeme (u toho pochopitelně nastane spor, klikou chce točit každé z dětí), ohřejeme se ve sklenících, kde se kávová zrna suší, umeleme kávu na retro mlýnku (to už se děti tolik nehádají) a vypijeme jeden šálek kávy připravené po kolumbijsku tj. přefiltrovaní přes ponožku.

Kávové semenáčky, které vyrostly ze semínek. Říká se jim “motýlci”.

Když semenáčci zesílí, přesadí se do plastových pytlů a tam rostou asi rok a půl než se přesadí na plantáž.

Většina kávových plodů má dvě semínka.

Tohle jsme prosím nasbírali.

Kuba odděluje semínka od slupek na historickém stroji. Mají ale i moderní, který pracuje na stejném principu, jen je poháněný motorem.

Prádelna. Tady se kávová zrna proplachují.

Sušení zrnek ve skleníčku, který je přirozeně vyhřívám sluníčkem.

Ukázka různých možností, jak proplachovat a sušit zrníčka.

Závěrečná ochutnávka.

Chvíli před jedenáctou prohlídka skončí, zjistíme si heslo na wifi a rozdělíme se do dvou skupinek. Já mám dnes druhou lekci on-line „kurzu lepšího chování“, takže si vezmu mobil, sluchátka, deku, sešit, sednu si na trávu a pustím si zoom. Dvě a půl hodiny mám jen pro sebe. Janek a děti dělají chvíli školu v altánku s výhledem do údolí, pak si dají oběd (jednu porci banánových lasagní donesou i mně) a nakonec vyrazí na procházku po okolí. Já se na on-line kurzu cítím trochu trapně, protože máme mít zapnutou kameru, což už je normálně důvod cítit se trapně, ale já mám na rozdíl od ostatních účastnic, které jsou večer doma, v pozadí zahradu a na očích sluneční brýle. Příště budu doufám v autě, kde to vypadá skoro jako doma a nepřitahuje to zbytečně pozornost. Navíc během lekce musím trochu chodit, protože vypadává wifina, ale neumím vypnout kameru …

Škola.

Pražírna kávy.

Na procházce,

Když se Janek s dětmi vrátí, zajdeme si samy dva ještě na kávu a pak si koupíme jen pytlík mleté kávy. Tahle kávová finca byla tak příjemné místo – spousta prostoru, moderní zařízení kombinované s tradičním, nikomu nevadilo, že tam trávíme tolik času i po skončení prohlídky. Kdyby mezi kávovými keříky tak neštípali komáři, dala bych místo šest hvězdiček z pěti.

Před třetí nasedneme do auta, po polňačce dojedeme na hlavní a pokračujeme směrem na Popayán. Děti se učí. Auto hlásí, že bychom měli jet do servisu kvůli výměně brzdových destiček. Zítra tedy budeme v Popayánu shánět autoservis, kvůli brzdám a když už tam budeme, tak zkusíme vyřešit i škytající motor,

Po večeři si děti pustí film a my pokračuje v jízdě až do devíti. Dálnice Panamerikána je v dobrém stavu, ale vede často přes města, kde se nedá jet rychle. Jsme tedy rádi, že ujedeme lehce přes 200 km za celé odpoledne a večer, když na noc zastavíme na pěkné benzínce. Děti už se několik dní nesprchovaly, ohřejeme rychle vodu, spustíme sprchový stan SMRT a všichni se osprchujeme teplou vodou. Jsme vděční Joli, že jsme se nechali ke koupi SMRTi přemluvit, už mnohokrát se nám osvědčila.

Auto hlásí, že má opotřebené brzdové obložení.

Sprchování ve stanu zavěšeném na ohrádce.

Večer píšu zápisky do wordu. Ráda bych dala něco na blog, ale není tu dostatečný signál. Nedostatečný signál je ostatně problém celé Kolumbie. Signál je tu prostě slabý, data létají pomalu. Jen výjimečně je možná něco dělat na blogu, když nejsme na wifi.